Nebudeme si naivně myslet, že jinak se nekrade. Na mírách piva, jak znovu dokázal nedávný průzkum MfD, na porcích a kvalitě potravin, na penězích, na čemkoliv. Kdekoliv to jde. Taková česká postkomunistická specialita. Kolik je asi způsobů, jak odsmradit a krásně vyčervenit zkažené maso, jak využít zkaženou zeleninu, ovoce, jak připravit krmi ze zbytků stažených z nedojedených porcí z předchozích dní. Kolik je způsobů, jak šidit třeba nápoje, jak křtít víno, tvrdý alkohol. Jak využívat důvěřivosti a vlastně hlouposti zákazníků. Žaludek nežaludek, játra nejátra.
Bylo by vynikající najít kontrolní systém, který by pracoval bezchybně. Neúplatný, nekompromisní, vybavený velkými pravomocemi, které by začínaly drtivými pokutami a končily uzavřením podobných provozoven. Takže na konci by byly normální hospody, normální super a hypermarkety, kam by se člověk nemusel bát zajít bez rizika, že zkolabuje. Ne tam a hned ale se zpožděním, natolik jsou podobné metody sofistikované.
Taky máte někdy pocit úplné marnosti? V rámci které je jediným řešením vnitřní izolace, jakou známe právě z doby minulé. Ne útěk naštěstí už před ideologií, jen úprk před zhovadilostí společnosti, která to všechno ví a nic nedělá. Zavřít se někde v lesích, zajistit si maximální soběstačnost, jídlo, pití, vzduch, topení, vše ze známých zdrojů. Vše nekontaminované. Do doby, než vás záporné projevy civilizace doženou až tam.
Vaše děti se nebudou dusit, vy budete mít víc času na sebe i ostatní. Budete se možná trošičku nudit, pokud jste si zvykli na všechna ta lákadla kolem a do práce budete muset dojíždět, protože ta, kterou se živíte a která vám podobný luxus dovolí (protože to luxus nesporně je), se mimo centra hledá obtížně. Jde to, udělejme to, řetězce nebudou mít komu své kontamináty prodávat a zkrachují. Zoufalí dezorientovaní inspektoři, už zase odkázaní jen na svůj bídný plat, budou nekompromisní. A pak se - na konci téhle apokalypsy naruby - budeme zase moci pomalu vracet. Perpetuum mobile?
