Asi se nepotkali a možná ani neprotnou. Pohybují se na opačných koncích současné hudby, a přesto je zde jistá podoba.
Ucho Svobody: Aneta Langerová a Petr Váša
Aneta Langerová si dala s druhou deskou práci. A načas. Od debutu uplynuly dva roky kolovrátkového přehrávání její poctě živé vodě ve všech komerčních rádiích. Až mě štvala a až mě zajímalo, co se vlastně stane. Jak bude její vypiplané a autorské nové album vypadat. Zatímco o ostatní superstarky zájmem ani nezavadím.
Už na první omak je zřejmá velká péče. Ono ostatně určitě bylo dost peněz, u Anety lze předpokládat návratnost. A tak digipackový obal novinky nazvané Dotyk navozuje snovou náladu ne nepodobnou skvělému a pozapomenutému albu Eltona Johna Madman Across The Water. Ale rozdíl jakoby symbolizovalo plavidlo, kterým Aneta vody překonává. Papírová lodička. Sice zdánlivě ještě pevná ale - jak víme - tolik náchylná k potopení. Aneta Langerová napsala nebo spolunapsala všechny skladby a většinu textů. Pomohl jí Michal Hrůza a snad především Jan P. Muchow, producent desky. A vznikla zadumaná, pomalá deska poněkud sférická, zpěvem ne nepodobná Lence Dusilové nebo Anně K. Deska vzdálená obecným komerčním představám, s nikoliv jasným velkým hitem. Je evidentní, že Aneta to myslela vážně. Nechce jít středním proudem. Vrátila se vlastně na začátek. Jakoby Superstar nebyla, tohle děvče přichází až teď. Hledám si cestu jinou, do neznáma, končí její skladba s názvem Hledám, mířím, netuším… Přesně tak, Aneto Langerová.
A Petr Váša - fyzický básník, který se u muziky pohybuje už přes dvě dekády - se odhodlal k vydání Manifestu. Sebraných zvuků, kterými koloruje okolní hlukové záchvěvy. Pobrukuje u sekačky na trávu, bučí v kanále, duet ptáčka a psa navozuje atmosféru ohrožené voliéry, Váša překřikuje dálnici, hospodu i mořské vlny. Ve skladbě Se židlí na linoleu se vypracovává až k jakémusi bachovskému chorálu. Stejně jako v kapele Ty syčáci i tady si Váša evidentně hraje. A atakuje hranice. Při poslechu jeho skladeb se musíte usmívat a stejně jako často u abstraktních obrazů si říkat, to bych taky dokázal. Zdánlivě jednoduché a přitom tak komplikované, na nesoustředěný poslech nefungující hudební a fyzicko-básnické projevy, posunují Vášu zcela zřetelně mezi hudbu pro ty, kdo se nechtějí nechat vézt.
A podobnost mezi Anetou Langerovou a Petrem Vášou? Zcela vzdálená, já vím, ale oběma jde o výlučně vlastní pohled. Petr Váša už ho našel, Aneta Langerová začíná hledat.