A tak nejvkusnější na nahrávce je výběr hostů - o generaci mladší Ben Harper, Alison Krauss, Keb´Mo´ a asi nejvýraznější Norah Jones skvěle sekundují a vedou desku k lepšímu průměru a příjemné záležitosti pro fanoušky.
Na další nahrávce se sešli dva muži dlouhodobě pracující na rozmezí jazzu a popjazzu. Al Jarreau a George Benson. Oba zpívají, ten druhý navíc hraje na kytaru. Pro společnou nahrávku jménem Givin´ It Up přinesli z domova vlastní věci a pustili se do standardů. Přizvali zajímavé hosty - Jill Scott, která skvěle dotváří verzi God Bless The Child, Patti Austin a taky Paula McCartneyho. Lehounce nasládlá deska má několik strhujících momentů a je zcela evidentní, že v rozporu s názvem to jazzoví zpívající muži nevzdávají ani náhodou. Moc stejně kvalitních následovníků i tak nemají.
A asi nejlepší nakonec. Spolupráce pozapomenutého J J Calea a Erika Claptona nazvaná Road To Escondido. Clapton projektu evidentně slouží - sám dodal jen dvě věci, ostatní až na jeden standard vytáhl J J Cale. A pomohl jednak houpavému písničkáři opět ke světové pozornosti a sám si evidentně s chutí zahrál i zazpíval. Kvalitní americká hudba se všemi radostmi, které světu dodala.
Starci se prostě vracejí - jsou pořád v obraze, mají pořád co říct? Nebo stárne i posuzovatel?
