V Praze jsem zahlídl na billboardech reklamu, která nás sloganem Osvěž se s pepsi, vybízí k tomu, abychom se v nekonečně protivné a dlouhé zimě oddávali pití této limonády. Billboardy jsou od toho, aby byly nositeli těchto poutačů, reklama pak od toho, aby přesvědčila, a je na nás, jestli této persvazivní (přemlouvací, přesvědčovací) funkci reklamy podlehneme a propagovaný výrobek zakoupíme. Reklamy najdeme všude na světě, a v Česku fungovala i v dobách dřívějších. Vzpomeňme na pana Vajíčko.
Čeština před kamerou (20) aneb Jdi do… osvěž se tam s kirasem a dostaneš deku od lidského faktoru.
Co mě zarazilo a proč o tom píšu? Předložka s ve výzvě Osvěž se s pepsi je tak trochu blbost. Proč? Nepatří tam! Proč? V češtině pracujeme s termínem valence a to je – řečeno zjednodušeně – schopnost slovesa vázat na sebe určitá doplnění. Takže třeba věta Venku prší je vpořádku, protože nemusíme říkat, že Venku prší déšť, ale třeba věta Honza daroval už správná není, protože ta podmínka valence je zde porušena: sloveso darovat vyžaduje ještě další doplnění, a tedy nejen kdo daroval (Honza), ale přinejmenším ještě co daroval a komu to daroval. A co se tedy stalo v tom reklamním sloganu? Sloveso osvěžit se se v češtině nepojí (na rozdíl
od anglického originálu Refresh yourself with pepsi) s žádnou předložkou: v Česku se osvěžujeme pivem, vodou, minerálkou, ale určitě ne s pivem, s vodou, s minerálkou. Pro některé by třeba taková výzva Běž se osvěžit s curacaem [kirasem] mohla navodit představu, že drink si vypije s nějakým dejme tomu Řekem Kirasem. Doporučuju proto zůstat u osvědčeného osvěžovat se něčím, nikoli tedy osvěžovat se s něčím. A` propos: co říkáte spojení obchod ovocem a zeleninou? Kam se tady naopak podělala ta předložka s? Vždycky v češtině byla, brusy devatenáctého století ji však proklely a zapověděly jako nepatřičný germanizmus. Fertig. Dnes se vazba bez předložky považuje za spisovnou taky, ale vždy s přívlastkem archaická, knižní. Základní je tedy obchod s ovocem a zeleninou. Jako novodobý nešvar lze však hodnotit genitivní vazbu obchod ovoce a zeleniny. Tohle spojení považuju za velmi nešťastné přinejmenším kvůli tomu, že už vlastně nevyjadřuje s čím se obchoduje, ale spíš koho je ten obchod (srov. třeba taktéž genitivní klobouk otce).
Pojďme dál. Čeština před kamerou si všimla taky reklamy na tyčinku Snickers. Tu jsem asi poprvně viděl v maďarské televizi, kde běžela v angličtině. A byla ukončena hlasitou výzvou Go at Snickers! Pracoval-li by český reklamní textař se slovníkem nebo uměl-li by anglicky, zjistil by, že tenhle předložkový frazém go at překládáme jako Pusť se do (nebo volně: vychutnej si!, pochutnej si!). Určitě ne Jdi do. To se řekne třeba go to, go (in)to. Podíval jsem se i do Českého národního korpusu, abych zjistil, kam všude můžeme v češtině frazémem jdi do jít. A co jsem zjistil? Asi věru nic neobvyklého nebo nečekaného. Korpus mi prozradil, že v češtině chodíme nejčastěji do: háje 19x, toho 15x, prdele 11x, hajzlu 4x, lesa 3x, města 2x a do sebe 2x. Do Snickers jsme zatím nikdo nešel (tedy ani gramaticky nebo významově; komerčně určitě ano.) Musím říct, že v reklamě mně to nevadí tolik, dokonce podezírám autora sloganu z toho, že si spojení Jdi do vybral záměrně. Když slyším takovýto doslovný překlad (říká se tomu kalk) ve filmu: zítra ti udělám hned ráno telefonát, jdu si vzít sprchu…tak se musím smát.
A ještě jedna reklamka se teď šírí éterem. Jistá pojišťovna vás v ní nabádá, abyste nebyli hloupí a uzavřeli pojistku právě u nich. A za to, že tak učiníte a budete jim platit pojistné, prý dostanete deku. Nemám co dodat. Jestli někdo uvažujete stejně jako já a frazeologizmu dostat deku rozumíte stejně, pak asi chápete, viďte. Ono totiž dostat deku je v češtině totéž jako dostat nakládačku. V případě prvním však nedostanete žádnou přikrývku, v tom druhém pak určitě ne naloženou okurku. Tyhle frazeologizmy jsou už obsazeny jiným významem. Prostě dostat/dát někomu deku nebo nakládačku znamená zmlátit někoho, dostat pořádně natlučeno, resp. někoho porazit, nad někým pořádně zvítězit. Ta představa, jak uzavírám životní pojistku a oni mě za to pak při odchodu zmlátí, dají deku… A opakuju se, když vám připomenu, že mnohem víc si přečtete ve slovníku nekonvenčí češtiny Patrika Ouředníka Šmírbuch jazyka českého.
Končím douškou, kterou pronesla před několika dny nejvyšší státní zástupkyně: v diskuzním pořadu televize Prima řekla, že tajné nahrávky policejních odposlechů poskytl noviná- řům lidský faktor. A já bláhový jsem si myslel, že jim to dal nějakej člověk! Musím se ještě hodně učit, hodně učit.
A vy pište. Díky.