Někteří lidé v Čechách, na Moravě i ve Slezsku jsou přesvědčeni o tom, že dnešní čeština je ve špatném stavu, v krizi nebo úpadku. Jejich přesvědčení vyplývá z toho, že ti druzí mluví špatně, a že by s tím proto měli něco dělat. Samozřejmě že kritizována jsou i média, a tedy především ta, v nichž se mluvené slovo stalo základním prostředkem veřejného dorozumívání. I proto se na tomto místě čas od času objeví texty jazykového poradce zpravodajství České televize Petra Vybírala.
Čeština před kamerou (1)
Rychlost mění jazyk
Na těchto stránkách se chci věnovat tomu, jaká ta dnešní čeština je, a všímat si toho, jak se mluví v médiích - a nejen v nich. Vycházím z toho, že divák se na televizi dívá především proto, aby se něco dozvěděl. Prostřednictvím mluveného slova mu jsou předávány informace, na které čeká, a má právo na to, aby plynoucím slovům rozuměl bez problémů, a snadno tak pochopil význam sdělovaného. A právě snadná srozumitelnost, kvalita mluveného slova dnes dostává „zabrat“. Čeština zrychlila, a zejména ta novinářská tíhne k tomu, co lingvisté označují jako „konverzacionalizace“ jazyka (spontánnost, živost, přirozenost projevu). Navíc se v ní objevují stále častěji slova z cizích jazyků a uživatelé si myslejí, že je čeština proto i v ohrožení. I o tom bychom si mohli někdy povídat.
V dnešní době stoupá prestiž mluveného jazyka, a to nejen toho spisovného. Pro diváka to znamená, že se dnes může (nejen) v televizi setkat s pronikáním nespisovných výrazů, a to i tam, kde byly ještě před pár lety nemyslitelné. Je to dáno tím, že se stírá rozdíl mezi formálním a neformálním vyjadřováním, mezi připraveností a nepřipraveností projevu. Některým to začíná vadit, protože tam, kde by předpokládali češtinu spisovnou, dnes zhusta nacházejí češtinu nespisovnou. Ke každé komunikační situaci patří různé jazykové prostředky a mluvčí by si měl vždy být vědom toho, že by měl preferovat zájmy posluchače (diváka) před svými jazykovými (zlo)zvyky. Mluví-li někdo nespisovně tam, kde je očekávána čeština spisovná, chová se vlastně sobecky, porušuje princip jakési komunikační solidarity, a to přinejmenším vůči posluchačům, publiku.
Ale platí to i opačně. Vypjatá spisovnost tam, kde je možné neformální vyjadřování, působí spíš křečovitě, nepřirozeně. Navíc, už dávno není dobrý důvod pohoršovat se nad takovými tvary jako líp, víc, taky, můžou, už, které dodnes hodnotí někteří kritici televizní mluvy jako nespisovné. Spisovné jsou, a třeba ve zpravodajství opravdu není proč se jim vyhýbat. Jednoduše: zkusme normálně psát a mluvit s ohledem na komunikační situaci a povídejme si o tom.Nejen kouzlo nechtěného…
Následující příklad je ukázkou toho, jak bizarní může být čeština zcela spisovná v ústech tiskové mluvčí jisté policie. (Příklady zde uváděné budou vždy bez označení autorů.) Možná si někteří vzpomenou na loňskou techno party v Boněnově na Tachovsku. Tisková mluvčí tehdy doslova řekla:
"Situace na místě je zatím bez větších problémů. Očekáváme, že účastníci, kteří se již nyní sjíždějí, se budou sjíždět i dnes v noci a hlavně během celé soboty. Mluvčí snad ani netuší, jak velkou pravdu řekla. Aniž bych chtěl účastníky podezírat z čehokoli, lze se domnívat, že někteří z nich se tam sjeli taky proto, aby se tam „sjeli“. Krása spisovného vyjadřování tady vytvořila úžasnou dvojznačnou větu. V tomto případě jde spíš o výrok dokládající, že čeština umí být i jazyk vtipný. (Tuhle větu prostě pochopit musíte vždycky, ať už tím či oným způsobem nebo způsoby oběma.)
Další příklad přináší poznání závažnější. Chápání sdělovaného je tady totiž značně deformované. V době vrcholící vládní krize zaznělo z jedné televize, že (ve fonetické transkripci)… [vedeňí ledofcú je nešťesťí za klouskem]. V kontextu toho, o čem se mluvilo, působila tahle věta jako něco, co je úplně mimo, navíc naprosto nesrozumitelné. Ona totiž sama tato věta je pro mě dost nedekódovatelná, v souvislosti s vládní krizí jsem jí nerozuměl už vůbec. A to je to, co mi vadí – když sdělovanému nerozumím hned. Smířím se s chybou, pochopím i snahy v užívání nespisovného jazyka, ale tohle je možná už příliš, nemyslíte?
Pojďme si tedy povídat o tom, jak je na tom naše čeština i my ve vztahu k ní. Začněmež třeba tím, že mi napíšete, co věta o tom, že „vedení ledovců je neštěstí za klouskem” znamená, jak jste si ji přeložili vy. Přidáte-li k tomu své postřehy, kladné i záporné, veselé i smutné s češtinou nejen mediální, budu velmi rád. Zajímají mě vaše postřehy, náměty a připomínky i postoje k jazyku. Věřte mi, že budou-li věcné, konkrétní a konstruktivní, určitě s nimi budeme ve zpravodajství počítat.Své komentáře posílejte prosím via e-mail na adresu: petr.vybiral@czech-tv.cz, těším se někdy příště na shledanou (nebo snad na počtenou?)