Nabízí se: jsou to všichni šašci, pan prezident chová se jako trdlo, o těch ostatních ani nemluvě. Nikde žádný důstojný prorok, natož pohledej Josefa a pannu Marii. Lstiví čeští tři králové nepřicházejí s dary, nýbrž spíše s touhou něco nenápadně ukrást. Ježíšek v chlívě zdejší politiky vskutku vypadá, že by mohl časem umrznout. Hledejte vola a osla, kteří na něj jen tak zadarmo vzdechnou! To by raději zdechli. Pastýři jsou dílem nezaměstnaní a částí neplatí daně, dále pojištění zdravotní a sociální. Ostatně jejich ovce mají dozajista nějakou podezřelou chorobu.
Betlémský příběh české politiky
Dalo by se to tak všechno shrnout a prohlásit, jak by bylo dobré s českou politikou zatočit. Znovu zazvonit klíči a smést to všechno do Vltavy, jak kdysi hulákal už zapomenutý tzv. republikán Miroslav Sládek. Pohleďme ovšem na celou tu složitou situaci z nadhledu: Václav Klaus hraje svoji hru, Mirek Topolánek hraje svoji hru, Jiří Paroubek jakbysmet, a další politické záležitosti – černí a zelení -- v tomto zdejším tyátru musely by trkat, kdyby se taky nepokusily vyzískat co nejvíc. Upadnout v tuto chvíli s koledou na politickém ledu znamená riskovat, že se sběhnou všichni ostatní straničtí psi a sežerou, co se dá.
Není proto dle mého názoru korektní vysmívat se jednotlivým partajím a jejich představitelům, jak se trápí s údělem, jenž jsme jim vložili do rukou my, voliči. Nejvýš tak stojí za to utrousit, že by se politici měli chovat po ježíšovsku slušně, a že pan prezident nemůže jednou tvářit se jako divoký Herodes a za chvíli si umývat ruce coby Pilát. A vcelku: milí naši zvolení, my netoužíme po tom, abyste právě vy obstarávali naši štědrovečerní nadílku. O tu se postaráme sami. My jsme doopravdy už velcí! A svoje spory vyřizujte si mimo okamžiků tiché noci. K ní štěkání nepatří. Psi a ostatní dobytek v ní mlčí. Buďte klidní, však my vám z daní přinesli štědrovku, slouhové naši, pastuškové…. Pokloňte se alespoň před Kristem, když už se neumíte poklonit před námi, vašimi živiteli.