Nikdy jsem se publicisticky nezabýval zdravotnictvím, ale před rokem, když začaly Julínkovy reformy, jsem byl nucen trávit celé měsíce v nemocnici a tak jsem se chtě nechtě zamýšlel i nad touto problematikou. A už tehdy jsem si říkal, proč se ta reforma začíná nějakým vybíráním poplatků, když každý pacient ležící v nemocnici na první pohled vidí, že naším hlavním problémem je nedostatek zdravotních sester, jichž navíc stále ještě ubývá. To, že mnohé z nich mluvily slovensky, nikomu nevadilo, ale i této sousedské výpomoci ubývá, protože pro sestry ze Slovenska to už přestává být výhodné.
Přitom o poplatcích se mluví celý rok nahoru dolů, teď dokonce se rozjíždí hodně krkolomná reforma té reformy, zatímco neskonale důležitější problém sester se s takovou vehemencí zdaleka neřeší. Společným jmenovatelem obou záležitostí jsou samozřejmě peníze. Ale kdyby zde byl aspoň tak jasný náznak, že peníze z poplatků půjdou na zlepšení platů sester, jako je jasné, že nejkontroverznější poplatky, to jest ty za pouhé podání léků přes pult, půjdou do bezedných kapes lékárníků, lidé by se na to tvářili určitě vlídněji.
Julínkova reforma započatá i takto psychologicky nedomyšleným saháním na konkrétní peníze pacientů, jejichž odebírání lidé odjakživa pociťují mnohem úporněji, než když se pro ně i nějaké poctivě vydělané peníze účetní srážkou stanou virtuálními, zřejmě měla nějaký vliv na výsledek krajských voleb, i když to nemuselo být tak absolutní, jak se někdy říká. Hlavně však byla do značné míry zmařena i její kladná stránka a dokonce se rozhoupalo křeslo pod samotným ministrem.
Bude-li Topolánkova vláda chtít v nějaké zdravotnické reformě vůbec pokračovat, nebylo by správnější nejdříve dvakrát přemýšlet, jak ji udělat bez věcných i psychologických omylů, a teprve potom řezat? Jelikož se v té věci objevují i zasvěcené úvahy lidí ze zdravotnické praxe, bylo by zajisté užitečné, kdyby ministerstvo nespoléhalo jen na svůj vlastní rozum a názory některých lékařských kapacit vzalo v potaz. Tak například jen v tomto týdnu jsme mohli slyšet hned dva takové hlasy. Neurochirurg profesor Vladimír Beneš z Ústřední vojenské nemocnice potvrdil v pondělní relaci „Jak to vidí“ na stanici Český rozhlas 2 - Praha, že zdravotní sestry jsou skutečně základním článkem veškeré nemocniční péče a jediný způsob, jak staré udržet a nové získávat, jsou důstojné platové podmínky, vem kde vem… Podobně je slyšet hlas známého chirurga profesora Pavla Pafka, který v úterní Mladé frontě Dnes nikoliv poprvé vyslovuje své přesvědčení, že se nemá zavrhovat, ale naopak podporovat myšlenka, aby ti, kteří si to legálně zaplatí, měli přednost v pořadí na operační výkon. Neboť dlouhá čekací doba nebývá způsobena nedostatkem kapacit, ale nedostatkem peněz ze standardního pojištění. Takže ona pomyslná protekce pro ty, kteří si za své peníze třeba jen zakoupí umělý kyčelní kloub, nikomu z fronty čekajících neublíží, ale zcela naopak: upřednostněný pacient jen jaksi vystoupí z řady čekajících standardních pacientů, kteří tak budou moci postoupit o jedno místo kupředu. Neboť, a to je nutné stále opakovat, zde nejde o čas, ale o peníze.
Připomíná to všechno Kolumbovo vejce, ale i nad tím tenkrát Kolumbovi společníci vydechli překvapením. Neboť ani takový jednoduchý kousek není zcela samozřejmý, dokud se nad tím někdo aspoň chvíli nezamyslí. Někdy mi připadá, že naší politice se takových Kolumbů zoufale nedostává a mnohým z těch, kteří o našem životě rozhodují, a to nejen ve zdravotnictví, by určitě neuškodilo, kdyby jim také nějaký jejich kamarád připomněl to, co tenkrát mně, že kdo málo myslí, často se mýlí.
Komentář Jiřího Ješe pro Český rozhlas
- Zdravotní sestry autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/433/43218.jpg
- Zdravotnické poplatky autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/186/18553.jpg
- Vyšetření u lékaře autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/180/17931.jpg