Vánoce zpravodajů - s ČT nebo v ČT?

Vojtěch Bernatský, moderátor

Naštěstí se Branky, body, vteřiny na Štědrý den nevysílají. Jinak by to s největší pravděpodobností padlo na mě. Ve zpravodajském týmu redakce sportu ČT jsem od roku 1996. Jedenáct let jsem byl v naší trojici moderátorů nejmladší, takže jsem většinou „vyfásl“ vysílání na svátky a doufal jsem, že se něco změní. Jenže jsem se přepočítal. Ivanku Bednaříkovou vystřídala v roce 2007 Bára Koudelková. Ta se v létě vdala a jako Černošková se zařadila po bok Standy Bartůška, který je také ženatý. A jak to dopadlo? Jsem z naší trojice jediný svobodný a budu vysílat o svátcích…

Barbora Černošková, redaktorka a moderátorka

Vánoce v České televizi mě čekají teprve podruhé. Ještě jako členka brněnské redakce jsem přes svátky moc do práce nemusela. My tři „brankáři“, Standa Bartůšek, Vojta Bernatský a já, jsme si vánoční služby rozdělili už letos v říjnu. Letos budu v práci trávit dny do 23. prosince, kdy mě čekají poslední předvánoční Branky, body, vteřiny. Balit dárky budu s předstihem, nebo poprosím manžela, pro kterého je to oblíbená činnost. Večer pak na mě bude čekat před budovou zpravodajství a vyrazíme za rodinou směr Morava. Přes rok se tam moc často nedostaneme a ani během svátků to nebude na dlouho. Můj muž jako profesionální sportovec bude určitě už na Štěpána trénovat v Liberci, takže nás čeká přejíždění přes celou republiku. Ale doma se můžeme těšit na totální servis od obou maminek, spoustu jídla a taky pohádky, které máme oba moc rádi. Moji skvělí kolegové si rozdělili hodně služeb i během svátků. Česká televize mi tak bude hlavně společníkem, stejně jako hrnek svařáku a miska cukroví.

Daniela Drtinová, moderátorka

Vánoce v České televizi jsem vlastně slavila jen jednou, v roce 2000, v roce televizní stávky. A to byla atmosféra tak nevánoční, že to byl vlastně jediný rok v mém životě, ve kterém pro mě Vánoce úplně vypadly. Prostě nebyly. Vánoce jsou pro mě jinak svátkem ryze duchovním, očekáváním zrození něčeho nového a vyššího v nás, jež se v nás každým rokem znovu a znovu obnovuje. Každopádně vloni byla u nás atmosféra tím očekáváním tak nabitá, až se moje dcera Natálka začala příchodu Ježíška bát. Byli jsme při svíčkách, lili olovo a čekali a najednou byla v pokoji tak zvláštní nálada, až ji to vyděsilo. Ale dočkali jsme se a dárky ji pak rozptýlily a toho svátečního strachu zbavily. Tyto svátky a ještě Velikonoce mám hodně ráda. A ráda bych Natálce předala můj osobní vztah k Vánocům, aby je nevnímala jen jako konzum, který vánoční čas rok od roku čím dál tím víc provází, ale hlavně aby pociťovala právě ten duchovní obsah, který uvnitř Vánoc je.

Silvie Friedmannová, redaktorka

Vánoc strávených v České televizi jsem zažila několik a všechny byly zvláštní. Pokaždé jsem si říkala, že budou klidné, a pokaždé se stalo něco absolutně „nevánočního“ - velká dopravní nehoda nebo požár. A tak se zdá, že mnohem míň dobrodružná je varianta „Vánoc s Českou televizí“. Tam člověk ví, co ho čeká a na co se může těšit…

Miroslav Karas, zahraniční zpravodaj

Téměř všechny své televizní Vánoce jsem trávil v Polsku, jednou jsem byl na Ukrajině během Oranžové revoluce. Hned ty první Vánoce jsem se ocitnul ve zcela cizí rodině, kam mě přivedl můj známý novinář poté, co zjistil, že budu o Vánocích sám. Podle polské tradice se totiž u štědrovečerního stolu prostírá i pro nečekaného hosta, a tím jsem se stal právě já. Dodržování tradic je to, co se mi na Vánocích v Polsku zvlášť líbí. Jde o dvanáct jídel, kapří šupiny anebo dělení se o oplatek a vyslovování přání. Jediné, co mi bez ohledu na věk schází, jsou české televizní pohádky.

Bohumil Klepetko, moderátor

Zažil jsem i živé vysílání zpráv přímo na Štědrý večer. Tehdy jsme ještě neměli děti, tak to problém nebyl - slavnostní večeře a nadělování dárků se prostě jen posunulo na pozdější hodinu, nakonec jsme s manželkou stihli jít i na mši do kostela. V posledních letech, kdy už děti máme, jsem měl buď štěstí, že na mě služba přímo na Štědrý večer nevyšla, nebo ji za nás, „přespolní“ moderátory Událostí (a to jsme skoro všichni) solidárně bral Pražák Josef Maršál, pokud si pamatuji. Zato se mě každoročně běžně týkají služby v další sváteční dny Vánoc - na Boží hod nebo na Štěpána, taky na Nový rok. Je to samozřejmá součást naší práce. A věřte, nebo ne, ona je i ve zpravodajství České televize v tyto dny vánoční nálada - jsou tam jen ti, kteří nezbytně musí, lidé jsou na sebe milejší, někdo zapálí svíčku, někdo nabídne vánoční cukroví… Zcela odlišné vzpomínky mám na Vánoce v roce 2000, během tzv. televizní krize… Samozřejmě si přeji, abych v čase Vánoc, a ve Štědrý den zvlášť, mohl být doma, s rodinou, s našimi třemi dětmi - jsou ještě malé a tu tajemnou atmosféru a radost chtějí prožít s maminkou i s tatínkem. Na druhou stranu jsem poznal v životě i pocity osamělých lidí, pro které může být televize, třeba právě v čase Vánoc, jediným společníkem. A na tyto lidi během svých vánočních televizních služeb myslím.

František Lutonský, moderátor

Vánoce v České televizi mě letos zřejmě minou, a to hned ze dvou důvodů. Doma čekáme na letošní svátky hned dvojnásobný přírůstek, a pořady, na kterých se podílím, se o Vánočních svátcích většinou nevysílají. To ale v žádném případě nevylučuje, že od televize o Vánocích nic neočekávám. Nám všem divákům bych přál hodně pohádek, ještě víc dobrých zpráv a moře vánoční inspirace.

Zina Plchová, redaktorka a moderátorka

Loni jsem pracovala na Štědrý den. Točila jsem na Staroměstském náměstí v Praze, kde je každoročně pro bezdomovce, ale nejen pro ně, připraveno zhruba 1500 porcí tradiční rybí polévky. Postupně se z této akce stala pravidelná součást štědrodenního dopoledne pro mnoho Pražanů, kteří přicházejí, třeba jen proto, aby si podali ruku s primátorem města. Ten totiž stojí s kuchařskou čepicí za pultem a polévku rozděluje. Loni byla atmosféra kouzelná, velmi přátelská a opravdově vánoční. Pracovat ve svátek obvykle nebývá tak příjemné, na natáčení na Štědrý den ale vzpomínám moc hezky.

Darina Vymětalíková, redaktorka a moderátorka

Vánoce mám spojené s Českou televizí nejen jako divák svátečního programu. Shodou okolností poměrně často trávím Štědrý den na Kavčích horách. Dobrovolně jsem tak učinila v posledních třech letech. Zpravodajství, včetně sportu, běží i ve sváteční dny a já se vždy hlásím o službu. V naší rodině začínají ty pravé Vánoce až Štědrým večerem a mě už jako dítěti připadalo nemožné vydržet v klidu až do večera. Abych netrápila svoji rodinu víc, než obvykle, tak ráno sbalím krabičky s cukrovím, přibalím salát, čerstvé, ještě teplé řízky a vyrážím do práce. Pokud moderuji, víc se na lidi usmívám, a pokud dělám příspěvky, snažím se je ozvláštnit. Přeci jen jsem host v cizích obývacích pokojích a musím respektovat to, že tam nejspíš panuje sváteční atmosféra. V podvečer sednu do auta a jedu vylidněnou krajinou zpět domů, kde už ně mě čeká díky mojí hodné mamince večeře. V poslední době se snažíme s manželem trávit alespoň část svátků někde v horách, kde lyžujeme, případně  chodíme pěšky, na běžkách, nebo na skialpech. Když to nevyjde, samozřejmě se podívám na sváteční vysílání. Rozhodně si s mým tatínkem nikdy nenecháme ujít Dobrého vojáka Švejka a do půli ledna pak mučíme rodinu citáty.

Robert Záruba, redaktor a komentátor

Po roce 1990, kdy jsem nastoupil ještě do Československé televize, platilo v redakci sportu pravidlo, že ten nejmladší člen drží na Štědrý den pohotovost pro případ „kdyby Maradona nebo Pelé dostali infarkt“. Před polednem jsem tedy přijel na Kavčí Hory a asi hodinu se probíral sportovními agenturami. V celé budově zpravodajství vládl úžasný klid, zažil jsem i úplné ticho, a dokonce tmu na chodbách, prostě jak říká Franci Straka „keine štres“. Naštěstí jsem pak vždy mohl ohlásit do velína, že se „během mé služby ve sportu nic zvláštního nestalo“, takže moje vystoupení ve večerních zprávách nebude nutné. Rozloučil jsem se obvykle s Mirkou Všetečkovou nebo Pavlem Zunou, kteří podle podobných pravidel redakce zpravodajství museli na Štědrý den vysílat, a odnášel si na zádech jejich závistivý pohled: „Hele, von už si může jít.“ Tuhle vánoční povinnost jsem předal tuším v roce 1996. Už si nepamatuju, který mlaďas to zdělil, ale myslím, že jsem ten rok ještě ze setrvačnosti do práce dorazil. Už naposled.

Michal Žák, redaktor Počasí

Vzhledem ke své práci musím často zodpovídat otázky typu: „Budou letos Vánoce na sněhu nebo na blátě?“ První takové otázky se začínají objevovat už na začátku prosince a s blížícími se svátky nabírají na četnosti, postupně se ale zvětšuje i úspěšnost a vůbec smysl na tuto otázky odpovídat. Kromě tohoto jsou však pro mne Vánoce i obdobím příjemných setkávání s kamarády i s kolegy, ať už v Televizi nebo mimo ni. A i když se občas objeví hektičtější dny, těším se na toto období, mimo jiné i kvůli té zvláštní předvánoční náladě, kdy jsou lidé k sobě přeci jen ohleduplnější a mají k sobě blíž.

Jakub Železný, moderátor

Vánoce jsou asi jediné období, kdy nejsem v České televizi, protože pořad, který moderuji, tedy Události, komentáře, se o svátcích nevysílá. Takže moje Vánoce v České televizi jsou ve znamení odpočinku doma. A divák jsem stejný, jako během celého roku: tedy ten, který televizi sleduje jen velmi výjimečně, a pokud, tak téměř výlučně tu naši, tedy Českou televizi. Tak doufám, že i letos během svátků se na našich obrazovkách objeví nějaký ten starší film, na který se rád podívám.

Připraveno ve spolupráci s časopisem ČT+.