Doba není nejjednodušší. Přesto na Vánoce nakupujeme. Ovšem mnozí naši bližní se rozhodli vyhlásit boj konzumní společnosti; zejména jejímu vrcholnému představiteli a symbolu Santa Clausovi. Prý je to americký import, říkají. Na jedné straně proti němu demonstrují čeští vlastenci nebo recesisté, nebo kdo vlastně ví, kdo to je, tady v Čechách se pohybují různé týpky, v Německu katoličtí aktivisté. Volají: Zrušte amerického tlusťocha v červených šatečkách!
Idiotský spor o Santa Clause
Patřím k těm, kdož už dávno veřejně mručí, že si svého Ježíška brát nenechám. Současná protisantaclausovská válka mi ovšem připadá nepřiměřená. Navíc je-li prezentována v pozoruhodné souvislosti: nepřijali jsme dědu Mráze, nepřijmeme Santu Clause! Je tu přece zřetelný rozdíl. Děda Mráz nám byl vnucován jaksi doopravdy oficiálně. Kupříkladu Antonín Zápotocký, prezident neblahé paměti, v padesátých letech občanům skrze rozhlas před Vánoci hlásal: Kdysi jsme měli Ježíška. To byl chudičký chlapeček, nahatý, bydlel ve chlévě, na slámě a museli na něj dýchat volek a oslík, aby ten proletářský chudinka neumrzl. Všichni slitovní museli mu nosit dárky. A dneska (tedy v těch padesátých letech) nám Ježíšek vyrostl, dospěl a ztloustl. Stal se z něj blahobytný děda Mráz, který jezdí na saních, má se jako prase v žitě a dárky naopak rozváží. Věřím, že takhle pitomě by o Santa Clausovi dneska nikdo nemluvil. A pokud by to vypustil z úst, byl by vysmát. Neboť posmívat se Santovi klidně můžete, ba proti němu i protestovat. Ba říkat, že v Clausových Spojených státech bijí černochy. (To jste, pravda, mohli i za Zápotockého.) Za časů dědy Mráze neumím si představit, že by někdo vyšel do ulic s transparentem: Děda Mráz je vůl! A už vůbec ne: Dědu Mráze nechceme! V letech Zápotondových hrozil by drakonický trest, podle toho, jak by se bolševický prokurátor Urválek nebo Vaš vyspali: zda by to hodnotili jako rozvracení nebo podvracení, velezradu, protilidovědemokratické spiknutí či co… V lepším případě by to ale dozajista stálo pár let v Jáchymově nebo v Leopoldově. O horší možnosti ani nemluvit; vypravěč Zápotocký mohl by svědčit, jak hostil svého spřežence a kamaráda Slánského u sebe při příležitosti oslav narozenin, zatímco věděl, že Slánskému prohlížejí estébáci mezitím vilu, a jak to, přátelé, potom tomu Slánskému spočítali? Tlustý, leč stále nenasytný děda Mráz přivezl mu na svých přepychových saních provaz. Jestli teď někdo na mě zaútočí, že vnáším do problému ideologii, namítnu, že na hrubý pytel hrubá záplata: kteří idioti to tu vykřikují, že nechtěli ruského dědu Mráze a teď nechtějí amerického Santa Clause?! Jak k tomu ti dva dědové přijdou? Stejně hloupě jako Ježíšek k Zápotockého projevu.
K tomu dodejme, že červený dědek není výhradně americký vynález. Takže buďte v třídním boji proti němu spravedliví!
Jak už jsem výše uvedl, nově trhem vytvářený clausovský kult mi nevyhovuje. Ne ovšem pro nějaký nacionální či politický přídomek. Mám rád malého bosatého chlapečka Ježíška. Právě tak vždycky hledám v obchodech na Mikuláše pro vnučku čokoládové figurky čerta, anděla a pána s křížem na mitře. Nekupuji červeného muže. Nicméně respektuji, že se obchodním společnostem hodí, protože jeho určení je více multikulturální, a tudíž výroba levnější. Abych ale vykřikoval cosi nesrovnatelného, totiž, že jsem nechtěl ruského dědu Mráze a teď nechci amerického Santa Clause, to bych si musel připadat stejně hloupý a ideologicky postižený jako Zápotocký, ne-li hloupější a postiženější. Zdá se ale, že i takoví, byť je to k podivu, se mezi námi pohybují. Nicméně i jim: hezkého Ježíška! A i jim pokoj lidem dobré vůle, ovšem mají-li ji doopravdy.