Vulgarita a provokace umění škodí

Všimněte si, jak nesouřadná slova v jednom chumlu stále padají v takzvané entropské aféře: umění, provokace, humor, mystifikace, korektnost, vulgarita, politika. Zkusme se zamyslet nad skutečnými významy alespoň některých z těchto slov v souvislostech nám blízkých.

Cítím se k takovému zamyšlení trochu povolán, neboť od svého nejútlejšího dětství jsem přinejmenším s humorem, uměním a politikou přicházel stále do styku. Do Osvobozeného divadla jsem coby nezletilý ještě nesměl, ale z gramofonových desek jsem znal nazpaměť texty i melodie písniček Voskovce, Wericha a Ježka, aniž jsem tenkrát ještě chápal plný smysl toho všeho. Teprve později jsem si se svými vrstevníky ve vězení, kteří byli těmito písničkami vybaveni stejně jako já, uvědomil, co pro nás v těžkých chvílích právě to spojení umění, humoru a politiky znamenalo.

Přibližně dvacet let po skončení Osvobozeného divadla - tedy po válce a po prvních deseti letech komunistické totality - vyvřela jako čistý pramen z naší země takzvaná divadla malých forem. Jeden z jejich předních protagonistů, Jiří Suchý, se rovnou přihlásil k Osvobozenému divadlu jako ke svému hlavnímu vzoru a začal tvořit své semaforské dílo. Hra humoru a umění v jeho písňových textech možná svou uměleckou kvalitou přesahuje hodnoty textů Voskovce a Wericha, i když hudba Jaroslava Ježka je asi o něco umělečtější než někdy dost prosté písničky Jiřího Šlitra. Největší rozdíl od Osvobozeného divadla byl však v tom, že se zde z pochopitelných důvodů jaksi vytratila ona explicitní politika. Zůstává dosud nedoceněnou zásluhou Jiřího Suchého, jak svým humorným a vpravdě uměleckým pohráváním s českou řečí dokázal tu politiku vpravovat do lidí jiným, mnohdy velmi účinným způsobem.

Toto všechno vzešlo původně z divadla Na zábradlí, kde současně působil i Václav Havel. Jeho hra Zahradní slavnost, kterou i dnes kritici stavějí umělecky výše než současné Odcházení, vnesla do naší kultury prvky ionescovského absurdního divadla okořeněné českým humorem. Z toho ovšem vytryskla i politika, takže když jsme z Prahy přenesli provedení této hry do velkého sálu libereckého Parku kultury a oddechu, zněl tam hurónský smích místního obyvatelstva ještě hlasitěji než při pražské premiéře.

Tehdy už Československo mělo za sebou obrovský kulturní úspěch na světové výstavě právě v tom Bruselu, kde dnes předvádíme poněkud kontroverzní Entropu. A také už se tehdy zdvihla vlna nového českého filmu vyvolávající obdiv celého světa právě spojením umění s humorem, což nakonec mělo i svůj politický dopad. Češi pak se vzácnou sebeironií přijali i celkem krotký, ale dobrý humor cimrmanovců.

Přitom nepamatuji, že by si ten humor musel pomáhat vulgaritami - ty se začaly objevovat až s postupující normalizací. I Charta 77 měla svůj kořen v protestu proti zákazu jedné známé hudební skupiny. Nejsem si však jist, zdali podstatným důvodem zákazu nebyly dost silné vulgárnosti v textech jejich písní. Jeden z významných signatářů Charty, sám hudebně vzdělaný, svůj podpis tehdy opatřil doložkou, že on chce manifestovat za trochu jiné věci než na podporu té skupiny.

A od té doby, kterou velmi intenzivně prožívali disidenti typu Alexandra Vondry, provokační pseudopolitická vulgarita mnohdy převládla nad humorem a uměním. Natření smíchovského tanku na růžovo nějaký smysl mít mohlo, ale jako humor či umění mi to nepřipadalo. Podobně jako když návštěvník jakési výstavy na Smíchově mohl uzřít příslušné artefakty jen pohledem do konečníků našich čelných politiků. Nebo když se skupina také prý nějakých umělců vykálela panu Knížákovi v galerijních prostorách Veletržního paláce. Tentýž Knížák však uznal za umělecké dílo dosti hloupý fór zase nějakých umělců, kteří se jakýmsi sofistikovaným technickým postupem vlámali do ranních meteorologických obrázků České televize a postrašili diváky vytvořením atomového hřibu nad našimi horami.

A tak dále až k té Entropě. Jak patrno, jako jednoznačně humorné, umělecké a politicky konstruktivní dílo vnímána není, o čemž ostatně svědčí i to, že v této naší názorově dost souznějící stanici se ozvaly minulou sobotu k této věci tři naprosto protichůdné hlasy kolegů Schulze, Moudrého a Palaty. Skoro se zdá, že by bylo lepší, kdybychom se třeba i proti proudu času vrátili k poněkud čistšímu pojímání umění a humoru, sice i s přísadou politiky a možná i mystifikace, ale bez svévolných vulgarit, nekorektností a na odiv stavěných urážlivých vtipů.

  • Jiří Suchý a Jiří Šlitr zdroj: Internet http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/594/59365.jpg
  • Demonstrace na podporu Charty 77 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/187/18617.jpg
  • Entropa zdroj: www.eu2009.cz http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/7/620/61956.jpg
Vydáno pod