Smrt Edwarda Kennedyho neznamená, že vymřela kennedyovská dynastie. Po Spojených státech je roztroušena řádka Edwardových příbuzných, včetně sestry Jean. Ovšem přetrhla se ona bájná řada, již zahájil zakladatel Joseph a v níž pokračovali John, Robert a konečně i Edward. Nezapomeňme i na ženy z tohoto klanu, které byly součástí vysoké politiky – Eunice Kennedyovou Shriverovou a Jean Kennedyovou Johnsonovou, někdejší americkou velvyslankyni v Irsku.
Sbohem, klane Kennedyů
Byli představiteli jedné větve americké politiky plus mínus druhé poloviny minulého století. Jednu světovou generaci a to i u nás zasáhl hluboce prezident John. Spojovaly se s ním jak okamžiky jistého uvolnění v mezinárodní politice, tak mrazivé dny karibské krize, v níž se čekalo, kdy To začne. Taky se s ním spojovala krásná Jacqueline, s níž údajně tvořil nejkrásnější prezidentský pár moderní doby. Skutečnost, že se potom coby vdova Kennedyová dovolila vdát za řeckého rejdaře Kennedyho, vyvolala bouři odporu dokonce i v komunistickém Československu. Jak se mohla takto zpronevěřit velkému Johnovi?
Mýtus Johna Kennedyho byl u také nás mimořádně silný. Při tom ho mnoho odborníků na světovou politiku zdaleka nepovažuje za takovou hvězdu. Ba najdou se i tací, pro něž je jednou z těch problematičtějších hlav USA v jejich historii. Včetně přesvědčení mnohých, že „karibský mír“ byl pro Spojené státy vlastně porážkou. John Fitzgerald Kennedy byl ovšem záhadně zastřelen. Kolem atentátu na něj se stále otevíraly a dosud otevírají nové a nové „pravdy“ a pověsti a jak jemu, tak atentátníku Oswaldovi i jeho vrahu Rubymu nedávají klidně spát. Také se stále znovu oprašuje Kennedyho sexuální apetit, zejména v souvislosti s největší bulvární celebritou a současně dobrou filmovou herečkou (obě tyto charakteristiky nutně nechodívají ruku v ruce) Marilyn Monroe. Samozřejmě nezapomínejme na údajného kamarádíčka největších mafiánských kmotrů Franka Sinatru, jinak velkého přítele kennedyovského rodu. Vcelku lze říci, že John Kennedy vytvořil model moderního mediálního prezidenta. Měl úsměv. Měl charisma. Byl mladý. Představitel tehdy „nové Ameriky“.
Atentát na jeho mladšího bratra a – jak se věřilo – pokračovatele Roberta, včetně řady kennedyovských rodinných tragédií, to vše vytvářelo onen dráždivý mýtus jakéhosi osudového následnického politického rodu, spjatého s Amerikou. A spojeného také s mnoha nepěknými skandály, které se ke Kennedyům vážou, a které se dotkly prakticky všech Kennedyů. A co se možná ještě podařilo skrýt pod rohožky kennedyovských rezidencí. Svádělo by to při pohledu na sešlost u Edwardovy rakve hovořit o konci jednoho amerického cyklu, symbolizovaného právě tímto klanem. Bylo by to však velmi povrchní. Nelze říci, že skončila či dozněla nějaká americká politická éra. Vymřel jeden politický rod. Nic víc, ale také nic méně.
Nicméně: klobouk dolů před nimi!