"Ty silnice jsou příšerné, samá díra, to je ten stát nemůže pořádně opravit?„ “Ty důchody jsou strašně nízké, nedá se z nich žít, v Německu mají důchodci mnohem víc peněz. To je ten stát nemůže pořádně valorizovat?„ “Proč ten stát vyplácí podporu v nezaměstnanosti lidem pod padesát let jen pět měsíců? To se o ně nemůže postarat delší dobu?„ “Proč jsou i léky na recept s příplatkem a proč musíme platit regulační poplatky. To nám to ten stát nemůže dát zadarmo, vždyť přeci platíme daně?" Jsou vám tyhle věty povědomé? Žádný div, jsou hojně používané v konverzaci mezi kolegy na pracovišti, při posezení s přáteli i v kruhu rodinném.
Kouzelný dědeček s tučným kontem
Platíme státu daně a chceme za ně dostat co nejvíc. Když přijdeme o práci, chceme tučnou podporu v nezaměstnanosti, která by nám vykompenzovala výpadek příjmů. Chceme regulované nájmy, abychom mohli žít v centrech měst za pár korun. Chceme léky zadarmo. Chceme vysokou penzi už třeba od šedesáti let, abychom si důchod pořádně užili. Chceme kvalitní silnice, hustou dálniční síť. Chceme spoustu dalších věcí, které spadají do sítě veřejných služeb, a tedy pod ochrannou ruku státu.
Možná léta prožitá v socialismu, kde „všechno bylo všech“, možná hesla sametové revoluce, která hlásala do světa, že se brzy budeme mít stejně dobře, jako lidé na Západě, možná jen povaha nás Čechů nás naučila žádat, aby se o nás stát staral. A ono to nějaký čas fungovalo, nebo se možná jen zdálo, že to funguje.
V době, kdy ekonomika rostla šestiprocentním tempem, si mohl stát dovolit rozhazovat. Schodky státního rozpočtu se i v době expanze hromadily a téměř nikdo se nad tím netrápil. Říkali jsme si: však on to stát jednou zaplatí. Před tím, že by mohla hospodářská expanze skončit, jsme zavírali oči. Málokdo si dokázal živě představit, že by se v onom vzdáleném „jednou“ mohl hospodářský cyklus dostat do fáze poklesu. Stejně se chovala i většina politiků, a tak ten stát ani nenapadlo, dělat si v časech expanze rezervu na horší časy.
A tak jsme do fáze, kterou někdo nazývá hospodářskou krizí, můžeme jí ale říkat také jen běžný výkyv hospodářského cyklu, vkročili zcela nepřipraveni. Vlastně jsme si díky našemu heslu "stát se postará" projedli vlastní budoucnost. Teď se divíme. Není na dálnice, není na sociální dávky ani na platy úředníků a stát, který jsme léta považovali za kouzelného dědečka s bezedným kontem, musí nastoupit na ozdravnou kúru v podobě úsporného balíčku ministra financí Eduarda Janoty.
My budeme nadávat. Zlost si budeme vylévat s kamarády u piva, v kruhu rodinném nebo jen tak v internetových diskusích. "Jak ten stát hospodaří? Jak to, že nemá peníze, aby se o nás v době krize postaral?"
S nepříjemnou situací, ve které jsme se vlastním přičiněním ocitli, už asi stěží něco uděláme. Útěchou nám může být to, že zatím není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Záleží tedy na tom, zda se dokážeme poučit. Pokud půjdeme k volbám s tím, že svůj hlas dáme straně, která nám naslibuje štědré sociální dávky, zvýšení penzí a zrušení poplatků ve zdravotnictví, ale už nám neprozradí, kde na to vezme, bude to znamenat, že jsme se nepoučili, že pořád trváme na tom, aby se stát postaral, místo toho, abychom sázeli na své vlastní síly.
Deficit státního rozpočtu pak bude narůstat do gigantické výše, ale to přeci nevadí, hlavní je, že se stát stará. A kdyby si to náhodou vítěz voleb rozmyslel a chtěl začít šetřit, půjdeme do ulic, před ministerstva a budeme žádat stát o dotace, vyšší dávky. Politici zase ustoupí svým voličům a stát se bude starat dál.
Ale co když za pár let, až budeme chtít třeba odejít do penze, přijde nějaká další krize? Možná nebude ani tak velká, jako je ta nynější. Možná to ani nebude krize, jen ten stát zjistí, že už se jeho dluhopisy, které mají krýt obří schodek, neprodávají tak dobře jako dřív. Nebude si kde půjčit, bezedná státní kasa vyschne. Pak už nebude na důchody a nám zbudou jen oči pro pláč. To budeme mít za to, že jsme se včas nenaučili starat sami o sebe a pořád jen spoléhali na stát – onoho kouzelného dědečka s tučným kontem – který se přeci vždycky měl o všechno postarat. Nebo to bude jinak? Dokážeme se změnit?
- Návrhy pro snížení rozpočtového deficitu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1097/109661.jpg
- Protikrizový balíček ČSSD autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/976/97591.jpg
- Tisková konference po jednání vlády autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/959/95841.jpg
- Důchodci autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/305/30414.jpg