Proběhlo tzv. grilování baronky Ashtonové, ale oproti jejímu prvnímu vystoupení nepřineslo skoro nic nového. Potvrdilo se, že o zahraniční politice toho mnoho neví a že se nestydí za své aktivity, jimiž v sedmdesátých a osmdesátých letech napomáhala snahám Sovětského svazu o jednostranné odzbrojení Británie a vystoupení z NATO. Jestliže se pondělní diskusí europoslanců s paní Ashtonovou měla prokázat její způsobilost a spolehlivost pro funkci šéfky unijní diplomacie, pak to dopadlo spíše obráceně.
Bruselský dvojí metr
Je proto s podivem, že se tato osoba i přes chabou kvalifikaci a politickou nespolehlivost nejspíš skutečně ujme stěžejního zahraničního úřadu s až sedmi tisíci zaměstnanci a stamilionovým rozpočtem. Jakoby měla tento vysoký post předem slíbený za zásluhy o prosazení Lisabonské smlouvy v britské Sněmovně lordů a Státní radě. Jakoby nic neznamenala ani její činnost v CND (Campaign for Nuclear Disarmament) napojené na britskou komunistickou stranu, ani její odpor proti evropské integraci. Jakoby zjištěnou pravdou nebyla barončina problematická minulost, ale naopak její skvělé odborné předpoklady a oddanost demokracii. Nejde však jen o minulost, kterou baronka ostatně odbývá tvrzením, že „co mělo relevanci v 70. letech, nemá relevanci v roce 2010“. Minulost ji totiž může kdykoli dostihnout, neboť stále odmítá zveřejnit dárce téměř 40 % příjmů do pokladny CND, jímž podle dokumentů získaných sovětským disidentem Vladimírem Bukovským nebyl nikdo jiný, než sovětské politbyro. Rozhodnou-li se ruští politici vydírat touto informací Cathy Ashtonovou, velice snadno se může stát jejich poslušným nástrojem v úsilí o ovládnutí Evropy.
Nicméně se zdá, že ti kdo Ashtonovou do čela unijní diplomacie dosadili, neberou tato bezpečnostní rizika příliš vážně. Zdá se, že vše bude jí prominuto či dovoleno jen proto, že je skálopevně věrná levici a proklamuje „pevné vztahy“ s Putinovým Ruskem. Vždyť i nejvýznamnější exponenti EU, jako José Manuel Barroso, Javier Solana či Daniel Cohn-Bendit (alias Rudý Danny) patřili „v mládí“ k ultralevici, k marxistům, anarchistům nebo maoistům. Cathy Ashtonová je z jejich hnízda a dokud budou bývalí rudí revolucionáři držet vysoké posty v Evropské unii, bude se unijní politika řídit především podle jejich záměrů. A to i v personální rovině, jak o tom svědčí jejich nadšení pro někdejšího komunistického diplomata Štefana Füleho (absolventa moskevského institutu mezinárodních vztahů MGIMO, z něhož se verbovali agenti KGB), jenž stejně jako Ashtonová nikdy nebyl nikým demokraticky zvolen a přesto má zastupovat ČR jako komisař pro rozšíření EU (i jako hlavní partner Ashtonové). Není divu, že šéf Evropské komise Barroso už předem ohlásil úspěch těchto problematických eurokomisařů: „Jsem si naprosto jistý, že těmto lidem záleží na Evropě a bezvýhradně respektují naše hodnoty… Jsem si proto naprosto jistý, že parlament jejich nominaci schválí“. Bylo by ovšem zajímavé vědět, které „naše hodnoty“ má pan Barroso na mysli, protože tradiční hodnoty evropské křesťansko-židovské civilizace to zřejmě nejsou.
Jinak by totiž levicový establishment neprosazoval bývalé komunisty a anarchisty a nelikvidoval kandidáty s jinou politickou orientací. Neměřil by jiným metrem konzervativcům a jiným socialistům, liberálům a krajní levici. Příkladem této diskriminace může být italský křesťanský politik Rocco Butiglione, který nebyl před pěti lety přijat jako eurokomisař jen proto, že zastával běžný křesťanský pohled na rodinný život. Když vyjádřil názor, že homosexuální způsob života není v souladu s přirozeným řádem, byl označen za bigotního fundamentalistu a odstaven militantní koalicí homosexuálních aktivistů a obhájců potratů. Přitom právě Butiglione je člověk, který se na rozdíl od svých odpůrců nechává vést morálními principy a snahou pomáhat (před rokem 1989 např. podporoval české disidenty).
Podobným případem těchto dnů je Litevec Algirdas Šemeta a Bulharka Rumjana Želevová, oba křesťansko-demokratičtí kandidáti za Evropskou lidovou stranu (EPP). Šemeta byl nařčen socialisty ze „slabého výkonu“, Želevovou levice obvinila, že „nedostatečně vysvětlila své majetkové poměry“ a údajné „napojení svého manžela na organizovaný zločin“. O úmyslu Bulharku diskreditovat svědčí i postup řídící schůze, která neváhala porušit jednací řád, aby umožnila liberální poslankyni (jež neměla právo vystoupit), aby Želevovou ostouzela. Slyšení Želevové šéf lidovecké frakce francouzský europoslanec Joseph Daul označil za „štvanici“ a požádal „určité politické skupiny“, aby si zachovaly „alespoň zbytek slušnosti“. V odpověď frakce komunistů, socialistů, zelených a liberálů pohrozily (podobně jako v případu Butiglioneho), že nebude-li možné donutit bulharskou vládu ke stažení Želevové, zamezí levice schválení celé komise.
Jestliže unijní politika bude vedena tímto donucovacím a ultimativním způsobem, sotva může být důvěryhodná pro tu obrovskou část evropských obyvatel, jež levičácké názory a metody nesdílí. A jak do budoucna? Co když se křesťanské, židovské nebo muslimské děti budou chtít účastnit politického života své unijní země nebo Evropy? Budou muset odložit své náboženství a své svědomí, nebo zapomenout na jakékoli uplatnění v rámci svých schopností? Obávám se, že bez rozumného a spravedlivého vyřešení těchto otázek Evropská unie nikdy nebude skutečným domovem všech Evropanů.
- Catherine Ashtonová autor: Virginia Mayo, zdroj: AP Photo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1353/135255.jpg
- Štefan Füle při „grilování“ v Evropském parlamentu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1355/135487.jpg
- Rumjana Želevová autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1356/135599.jpg
