Vybaven novým slovníkem vydávám se s Petrem za iráckými silami. Na hranici Kurdistánu a části obývané arabskými Iráčany dohlížejí na pořádek jednotky Zlatých lvů. Základny a kontrolní stanoviště obývají společně kurdští pešmergové, někdejší drsní bojovníci proti Saddámu Husajnovi, příslušníci nově budované irácké armády a policie a Američané. Ještě donedávna proti sobě první dvě skupiny pravidelně bojovaly. Zajímavé je, že klid se podařilo celkem snadno zprostředkovat právě těm třetím, dvacetiletým hochům vyzbrojeným kromě pušek M-16 také iPody, přenosnými Playstationy a krabicemi plnými akčních filmů. Arabové s Kurdy provozují viditelnou práci, kontrolují doklady, prohledávají auta, hledají podezřelé z podílu na teroristických útocích, Američané se drží zpátky. Ovládají hlídkové věže, poskytují informace, doplňují výcvik. Všichni doufají, že až odsud odejdou, budou armáda i pešmergové spolupracovat dál.
V tom ostatně tkví tajemství gordického uzlu zvaného irácká bezpečnost. Přes tisíce mrtvých a neustálé teroristické útoky, při tom v pondělí povraždili islamisté na sto lidí, není největší hrozbou pro Irák Al Káida, ale vnitřní rozpory. Jde hlavně o to udržet křehkou rovnováhu mezi většinovými šíity, zčásti rozdrobenými, zčásti podporovanými Íránem, který nemá příliš zájem, aby v jeho sousedství opět vyrostl silný arabský soupeř, k autonomii až nezávislosti silně inklinujícími Kurdy a kdysi privilegovanými dnes ovšem opomíjenými sunnity. To je slabina a zároveň klíč ke stabilnímu Iráku. Proto jednotky, jako jsou Zlatí lvi, budí opatrný optimismus, zatímco Američané postupně balí své základny a ze země stahují své síly…
