Zkoušel jsem hodně sportů, zejména těch míčových. Kupříkladu házená a basketbal mi docela šly. Ovšem fotbal jsem hrál vždycky spíš na doraz než na pohled. Nicméně, upřímně řečeno, ze všeho nejraději. Zarputile. Několikrát jsem se kvůli věku loučil s míčem a týmem Hanspaulské ligy KKK Žižkov, stejněkrát jsem se pokorně vracel. Nemůžu za to, kopanou mám rád. Proto nevěřím, že ani ti nejlépe placení fotbaloví manekýni hrají jenom kvůli těm prachům.
Technika vstupuje do fotbalu
Fotbal je láska. Na jakékoliv úrovni. A kdo proti tomuto citu zahřeší, zpravidla dojde dříve či později trestu z vyšších míst, odkudsi od Osudu. Občas, i když nezahřeší. Kupříkladu jsme kdysi už jistě postupovali v Hanspaulce z třetí ligy do druhé, poslední zápas byl pro nás formalita. Ne tak pro soupeře. Ti potřebovali vyhrát, aby nesestoupili. Přišli za námi a nabídli sud Prazdroje. Tenkrát „půlka“ vyšla tak na čtyři stovky, odhaduji. Řekli jsme: „Kdepak, hoši, my jsme poctivci!“ Zvedli to na dvě bečky a my hrdě stáli na svém: „Zápasy neprodáváme!“ Porazili nás 6 : 3 a nikdo z ostatních mužstev s námi nemluvil, protože všichni byli přesvědčeni, že jsme „to prodali“. O své cti jsme věděli jenom my. Ti druzí nás zcela nespravedlivě považovali za podvodníky.
Nespravedlnosti se ve fotbale prostě dějí. Takové, jaká se například nyní přihodila Anglii. Gól byl. Sudí selhal. Jako kdysi v roce 1966, kdy v zápase stejných soupeřů tehdy v obráceném gardu jiný rozhodčí po poradě s pomezním uznal anglickou branku, která nejspíš nebyla. Nebo o mnoho času později, kdy soudci zařízli také Anglii v zápase s Argentinou a dovolili podvodníkovi Maradonovi skórovat rukou. A ještě ho Osud beztrestně nechal dodatečně se dovolávat Boha.
Většina expertů by byla ráda, kdyby se zabránilo těmto rozhodcovským nespravedlnostem a omylům použitím videozáznamu. Prý, aby na tribuně videosudí okamžitě hlásil hlavnímu, že například v uvedeném zápasu Anglie : Německo padl gól. Vypadá to velmi čitelně. Ovšem umíte si představit, jaká mela by nastala, kdyby během těch několika sekund, než by byla komunikace mezi arbitry dokončena, proběhla blesková akce a ti, kteří dostali branku, mezitím ji během vyjasňování situace také vstřelili?! Při rychlosti dnešního fotbalu to není nemožné. Dlouhý nákop mezi rozhozeného protivníka, pár kroků sprint a už tam visí… To by byl mazec, až by sudí prohlásil, že to neplatí a autor gólu vykopává ze středu hřiště coby inkasující. Při horkokrevnosti některých hráčů i mužstev by mohlo dojít i k akci vůči arbitrovi brachiální. A přerušit hru při sporném momentu na dobu, než se sudí dohodnou, není možné. Kde by se potom vhazoval míč rozhodčího? Na brankové čáře. Možná, že šance by byla, kdyby míč sám poznal, že je v místech, kde platí gól a třeba pískl, radostně vyjekl, případně zařval hlasem oblíbené celebrity: „Gól!!!“ Ale to prý zatím nejde dokonale vyladit, říkají odborníci.
Nemylte se, jsem také pro nějaké korekce, včetně technických, které by bránily hru v míč kopaný proti některým skandálním rozhodnutím rozhodčích. Nicméně mám obavy ze stálého a důrazného vpádu elektronických vymožeností do lidského konání, včetně našich chyb. Ano, sudí ve fotbale dělají maléry. Ty ale dělají i hráči. Expanze techniky může časem vést k tomu, že i nohy a hlavy budoucích Messiů, Ronaldů či ve skromnějším středoevropském vydání Vitteků (však si vzpomeňte, jak trestuhodně zahodil šanci proti oranjes!) budou řízeny neomylnou elektronikou. Proti tomu pak budou stát stejně vybavení gólmani.
Fotbal, ta veselá a bláznivá hra, se potom změní v počítačové šachy. Pravda, bez obyčejných lidských omylů a nepřesností, ale s chybami jakéhosi vyššího, nadčlověčího „levelu“. Bude to potom ještě taková zábava pro všechny?