Pro odborníky a památkáře, kteří si možná tyto řádky pročítají, takové zprávy znějí hrozivě. Pro turisty a nadšence všeho historického to je ale výhra. Turecké atraktivní památky mají pořád atmosféru starých časů, na místech antických měst, chrámů a divadel se člověk může procházet sem a tam, může si všechno osahat i vyfotit, může si ozkoušet akustiku amfiteátru, odkudkoliv chce, třeba tak, že si zakřičí nebo zazpívá jako na lesy a nikdo ho za to nebude napomínat. V chladných zákoutích tu na vás čekají místní děti, které si chtějí přivydělat nějaký ten kuruš (což je turecká obdoba haléřů) a to tím, že se vám snaží prodat bylinky natrhané v okolí. Mezi ruinami možná zakopnete i o pospávající pouliční psy a kočky a často i o ruiny samotné.
Co je ale na těchto místech možná nejsympatičtější, je to, že z těchto památek nezbyly jenom jakési pozůstatky minulosti, na které se během sezony přijede podívat několik autobusů s turisty. Ale že antická města lákají i turecké obyvatele, kteří bydlí v jejich okolí. Například amfiteátr Aspendos, který leží asi půl hodiny cesty od Antalye, je během roku využíván ke kulturním akcím. Odehrávají se tu koncerty vážné i populární hudby, během léta staré divadlo hostí festival opery a baletu. A tak je místo, které postavili lidé ve 2. století, pořád atraktivní a živé a člověk si tam tak nějak lépe umí představit, jak se asi hrálo divadlo před téměř dvěma tisíci lety.
Asi nemusím vysvětlovat, jaká je během takového večerního představení, když se setmí, v opravdovém amfiteátru atmosféra. I když vás kamenná sedadla tlačí už po půlhodině, a právě tady se ptáte sami sebe, jak mohli lidé vydržet sedět na mnohahodinových řeckých tragédiích, síla celého prostoru všechno ostatní přebije. V divadle, které jeho stavitelé vytvořili pro 7 000 lidí, se obvykle nashromáždí dva až tři tisíce návštěvníků. V obrovském prostoru máte ale pocit, že je vás tam jenom troška. A když najednou bez varování z jeviště zaburácí Orffova Carmina Burana, začnete se zmateně rozhlížet okolo sebe, odkud ten mohutný zvuk přichází. On se totiž neline jedním směrem z jeviště umístěného uprostřed půlkruhu na samém dnu divadla. Zpěv a hudbu slyšíte zepředu, zezadu, zkrátka ze všech stran.
To, že se antické amfiteátry vyznačují perfektní akustikou, mi doložil i jeden z hudebníků, se kterým jsem se před koncertem potkala. I když hraje v orchestru už přes dvacet let, ještě si na prostor antické památky nezvykl. „Pokaždé, když sem přijedu, tak se nejdřív projdu podél celého jeviště i hlediště, hraju si na různých místech sám pro sebe a pak se navzájem s kolegy z různých míst posloucháme,“ vyprávěl mi trumpetista Haluk. I pro umělce je večer strávený v amfiteátru, jako je Aspendos, velkou událostí. „Vždycky, když máme naplánovaný podobný koncert, je znát mezi kolegy taková větší nervozita. Všichni si dávají víc záležet, aby opravdu nic nepokazili, to místo přidává každému představení na důležitosti,“ nadšeně povídá Haluk. Hrát v antickém amfiteátru je podle jeho slov odměnou za celý rok strávený po divadlech a sálech. A to stejné vlastně platí i pro diváky.
Večer je navíc k prohlídce takového amfiteátru vhodnější i z mnohem praktičtějšího důvodu, než jakým je bezchybný umělecký zážitek. Po setmění je v otevřeném kamenném prostoru samozřejmě mnohem příjemnější teplota, než jakou divadlo nabízí během parného letního poledne.
- Amfiteátr Aspendos autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1791/179004.jpg
- Amfiteátr Aspendos autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1790/178998.jpg
- Představení v amfiteátru Aspendos autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1790/178999.jpg
- Představení v amfiteátru Aspendos autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1791/179002.jpg
- Představení v amfiteátru Aspendos autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1791/179005.jpg