Turecko má za sebou největší politickou událost roku. Na lidech je vidět, že jsou rádi, že už TO mají za sebou. Referendum, ve kterém v neděli 58 procent Turků rozhodlo o tom, že chtějí změnit současnou ústavu, zasáhlo do života snad každému. Jestli si myslíme, že letošní česká předvolební kampaň byla ostrá, tak to byl ještě slabý odvar proti té turecké.
Turecko řeklo ANO. Opravdu?
Politici na voliče křičeli z televizních obrazovek, ale i z pódií během volebních mítinků. Navzájem se obviňovali z planých slibů a obyčejné turecké obyvatelstvo, aby se v tom vyznalo. Nakonec byla většina tureckého území pro změny, které například omezí pravomoci armády a změní hierarchii soudů, ale které také zahrnují spoustu lidskoprávních bodů. Vládní strana se mohla radovat z velkého vítězství. Stejně se ale neraduje zbylých 42 procent lidí převážně z jihozápadních provincií, kteří hlasovali v referendu NE.
Proč vůbec někteří Turci nesouhlasili se změnami a co jim na nich vadí? První problém byl v tom, že se hlasovalo o změnách balíčku jako celku, a ne o jednotlivých bodech. Kdyby tomu bylo naopak, většina z 26 dodatků by měla ještě větší podporu. Jen blázen by nesouhlasil s body, které zajišťují práva dětem, ženám nebo postiženým lidem. Lidé by byli sami proti sobě, kdyby nechtěli práva na stávku nebo zákony na ochranu osobních údajů. Tady problém nebyl. O co se snažila opozice v zemi, bylo zamezit schválení především dodatků, které upravují změny v soudnictví. Podle politické opozice, ale i podle nezávislých odborníků v oblasti práva se totiž následkem změn v dosazování soudců dostane turecká justice plně pod kontrolu turecké vlády. Vždyť například v čele Nejvyšší rady prokurátorů a soudců, která má mimo jiné na starost dohled nad prací jednotlivých soudců, nově zasedne ministr spravedlnosti a tato instituce tak bude přímo podléhat členovi turecké vlády. Kritici se teď ptají, jak se asi zachová ministr spravedlnosti v případě, že se mu nebudou někteří soudci líbit, popřípadě budou rozhodovat jinak, než jak by si přála vláda?
A armáda? Z našeho evropského pohledu by se mohlo zdát, že omezení vlivu armády v zemi je přece celkem chvályhodné a dobré pro demokracii. Jenže v Turecku je to s rolí armády trošku jinak. Armáda tu od vzniku moderního Turecka ve dvacátých letech minulého století plnila funkci ochránce sekulárního státu. Tedy hlídala to, aby se Turecko nedostalo pod kontrolu islamistů a nechtělo z něj vytvořit například druhý Írán. Turečtí generálové už vládu v zemi svrhli třikrát. Není to nikdy příjemná záležitost, následuje zatýkání lidí a také popravy nepohodlných osob – nic, co bychom schvalovali. Jaké ale jiné prostředky Turecku zůstanou, aby mohlo čelit sílícímu islamismu v zemi? Jak uvádějí někteří komentátoři ve světovém tisku – turecký premiér se sice schovává za hesla, jako je demokracie a svoboda, ale praktický život v Turecku pod jeho vedením vypadá trošku jinak. Turecko tvoří z větší části venkovské obyvatelstvo, které je tradiční a konzervativní. I západní moderní turecká města čelí kvůli ekonomické migraci nárůstu obyvatel z východu a podpora vládní straně vyšlé z politického islámu sílí i v tradičních kemalistických oblastech (zde tradičně volili Lidovou republikánskou stranu Kemala Kiliçdarogla). I demokracie může být zneužita a toho se teď bojí ti Turci, kterým jsou bližší sto let staré názory jejich zakladatele Atatürka než názory současného premiéra Erdogana.
Premiér Erdogan má ale velkou výhodu. Je skvělým řečníkem a politikem, alespoň v tureckých podmínkách. Ví, jak získat voliče. Když před referendem ukazovali v televizních zprávách reportáž z jednoho malého města na východě, ptali se postarší ženy, jak bude v referendu volit. „No samozřejmě ANO. Protože Erdogan se o nás postará. Dá nám uhlí na celou zimu, je to dobrý člověk, musíme ho podpořit,“ odpověděla žena. Neříkám, že opozice nemá podobné příklady voličů. Nemějme iluze – politici používají stejné metody všude na světě. Jen jsem chtěla ukázat to, že referendum mnohokrát nebylo o tom, jestli lidé chtějí novou ústavu (mnoho z nich kvůli komplikovanému odbornému textu nemůže rozumět jejímu obsahu), ale bylo o tom, jestli dají hlas Erdoganovi, nebo ne.
Za rok bude mít Turecko parlamentní volby a komentátoři už mnohokrát řekli, že výsledek referenda hodně napoví o tom, jak to právě v těchto volbách dopadne. Uvidíme, kam bude Turecko směřovat.
- Mnozí Turci oslavovali výsledky referenda v ulicích autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1941/194026.jpg
- Kampaň před referendem autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1958/195796.jpg
- Premiér Erdogan hlasuje v referendu zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1940/193987.jpg