Politici na voliče křičeli z televizních obrazovek, ale i z pódií během volebních mítinků. Navzájem se obviňovali z planých slibů a obyčejné turecké obyvatelstvo, aby se v tom vyznalo. Nakonec byla většina tureckého území pro změny, které například omezí pravomoci armády a změní hierarchii soudů, ale které také zahrnují spoustu lidskoprávních bodů. Vládní strana se mohla radovat z velkého vítězství. Stejně se ale neraduje zbylých 42 procent lidí převážně z jihozápadních provincií, kteří hlasovali v referendu NE.
Proč vůbec někteří Turci nesouhlasili se změnami a co jim na nich vadí? První problém byl v tom, že se hlasovalo o změnách balíčku jako celku, a ne o jednotlivých bodech. Kdyby tomu bylo naopak, většina z 26 dodatků by měla ještě větší podporu. Jen blázen by nesouhlasil s body, které zajišťují práva dětem, ženám nebo postiženým lidem. Lidé by byli sami proti sobě, kdyby nechtěli práva na stávku nebo zákony na ochranu osobních údajů. Tady problém nebyl. O co se snažila opozice v zemi, bylo zamezit schválení především dodatků, které upravují změny v soudnictví. Podle politické opozice, ale i podle nezávislých odborníků v oblasti práva se totiž následkem změn v dosazování soudců dostane turecká justice plně pod kontrolu turecké vlády. Vždyť například v čele Nejvyšší rady prokurátorů a soudců, která má mimo jiné na starost dohled nad prací jednotlivých soudců, nově zasedne ministr spravedlnosti a tato instituce tak bude přímo podléhat členovi turecké vlády. Kritici se teď ptají, jak se asi zachová ministr spravedlnosti v případě, že se mu nebudou někteří soudci líbit, popřípadě budou rozhodovat jinak, než jak by si přála vláda?
A armáda? Z našeho evropského pohledu by se mohlo zdát, že omezení vlivu armády v zemi je přece celkem chvályhodné a dobré pro demokracii. Jenže v Turecku je to s rolí armády trošku jinak. Armáda tu od vzniku moderního Turecka ve dvacátých letech minulého století plnila funkci ochránce sekulárního státu. Tedy hlídala to, aby se Turecko nedostalo pod kontrolu islamistů a nechtělo z něj vytvořit například druhý Írán. Turečtí generálové už vládu v zemi svrhli třikrát. Není to nikdy příjemná záležitost, následuje zatýkání lidí a také popravy nepohodlných osob – nic, co bychom schvalovali. Jaké ale jiné prostředky Turecku zůstanou, aby mohlo čelit sílícímu islamismu v zemi? Jak uvádějí někteří komentátoři ve světovém tisku – turecký premiér se sice schovává za hesla, jako je demokracie a svoboda, ale praktický život v Turecku pod jeho vedením vypadá trošku jinak. Turecko tvoří z větší části venkovské obyvatelstvo, které je tradiční a konzervativní. I západní moderní turecká města čelí kvůli ekonomické migraci nárůstu obyvatel z východu a podpora vládní straně vyšlé z politického islámu sílí i v tradičních kemalistických oblastech (zde tradičně volili Lidovou republikánskou stranu Kemala Kiliçdarogla). I demokracie může být zneužita a toho se teď bojí ti Turci, kterým jsou bližší sto let staré názory jejich zakladatele Atatürka než názory současného premiéra Erdogana.
Premiér Erdogan má ale velkou výhodu. Je skvělým řečníkem a politikem, alespoň v tureckých podmínkách. Ví, jak získat voliče. Když před referendem ukazovali v televizních zprávách reportáž z jednoho malého města na východě, ptali se postarší ženy, jak bude v referendu volit. „No samozřejmě ANO. Protože Erdogan se o nás postará. Dá nám uhlí na celou zimu, je to dobrý člověk, musíme ho podpořit,“ odpověděla žena. Neříkám, že opozice nemá podobné příklady voličů. Nemějme iluze – politici používají stejné metody všude na světě. Jen jsem chtěla ukázat to, že referendum mnohokrát nebylo o tom, jestli lidé chtějí novou ústavu (mnoho z nich kvůli komplikovanému odbornému textu nemůže rozumět jejímu obsahu), ale bylo o tom, jestli dají hlas Erdoganovi, nebo ne.
Za rok bude mít Turecko parlamentní volby a komentátoři už mnohokrát řekli, že výsledek referenda hodně napoví o tom, jak to právě v těchto volbách dopadne. Uvidíme, kam bude Turecko směřovat.
- Mnozí Turci oslavovali výsledky referenda v ulicích autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1941/194026.jpg
- Kampaň před referendem autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1958/195796.jpg
- Premiér Erdogan hlasuje v referendu zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1940/193987.jpg
