Koncentrační tábory se dvěma sty tisíci vězni, popravy nepohodlných, izolace od okolního světa za každou cenu. Severní Korea i dnes zůstává jedinou stalinistickou zemí na světě a její šance na přežití jsou přesto stále vysoké. Vůli většiny zemí naší planety i samotným obyvatelům KLDR navzdory. A nic na tom ne(z)mění ani nástup nových informačních technologií, které zpravidla bývají nepřítelem totalitních režimů číslo jedna.
Severní Korea - mobilní hovor před popravčí četou
Mobilní telefon, v 21. století zcela běžný prostředek komunikace. Na signálu jste dnes jak mezi horskými kmeny na severovýchodě Vietnamu, tak i v africkém Zimbabwe. Mobil je zcela běžný i pro stamiliony Číňanů, přestože státní cenzura pečlivě dohlíží na to, kdo s kým komunikuje a jaké píše smsky. Výjimkou je tři sta nejvyšších „oligarchů“ ovládajících nejlidnatější zemi světa. Jejich „rudé“ telefony mají vnitřní síť, do níž prý neproniknou ani zpravodajci amerických tajných služeb.
Podobný rozvoj v posledních měsících zaznamenává i Severní Korea, kde ještě donedávna platil naprostý zákaz používání mobilních telefonů. Vzpomínám, jak jsem v roce 2005 přiletěl do této země, ale na jakékoliv volání jsem musel rychle zapomenout. Prakticky nemožné bylo i použití satelitního telefonu. Od té doby však uběhlo hodně času a v ulicích Pchjongjangu nyní vidíte nejen mnohem více aut, ale také lidi s rukou u ucha.
Jen za první pololetí letošního roku vzrostl počet zákazníků egyptského operátora Orascom provozujícího mobilní síť v KLDR na šest set šedesát tisíc. Ještě v březnu jich přitom bylo „jen“ pět set třicet tisíc. Přesně před rokem pak dokonce pouhých zhruba sto osmdesát tisíc. Mobily především čínské výroby kolují hlavně v rukou funkcionářů vládnoucí strany nebo obchodníků. Stále častěji se však objevují i u mladých. Ostatně právě na ně, jakožto nadějné zákazníky, se mobilní operátor zaměřuje a nabízí výhodné balíčky i na stále populárnější mmsky.
Mobilní telefonování v Severní Koreji však podléhá přísné státní kontrole. Omezení se týká i mezinárodních hovorů a zcela vyloučeno je volání do nepřátelské Jižní Koreje. Mobily jsou zakázány i v průmyslové zóně v Kesongu, kde působí stovka jihokorejských firem. Jejich majitelé mají prostě smůlu, zpátky na příjmu jsou až po opuštění nejpřísněji střežené hranice, tedy demilitarizované zóny. Jako odstrašující příklad pak dodnes slouží příběh mladého muže, který byl vloni přistižen, že telefonuje s přítelem v Korejské republice. Následovalo mučení a zastřelení popravčí četou.
Výjimku má v tomto směru jen Kim Čong-ilova suita věrných, kteří mohou svobodně surfovat i po internetu. Mimochodem, jako stát se KLDR připojila do sítě teprve letos na jaře. A spolu s nimi i tajní policisté čmuchající podél jediné „propustné“ hranice s okolním světem, tedy s Čínskou lidovou republikou, zda se někdo z poddaných nesnaží navázat kontakt přes některého z čínských mobilních operátorů.
Právě tento způsob je totiž jedinou možností, jak se dozvědět o dění v zahraničí. A opačně. Skupina severokorejských uprchlíků, kterým se podařilo utéci do Jižní Koreje - North Korea Intellectuals Solidarity - právě takto získává informace o dění uvnitř KLDR. I přesto, že jde o vysoce riskantní podnik, udržuje kontakty s několika odvážlivci vlastnícími mobilní telefon. Obě strany přitom vědí o smrtelném nebezpečí, které v případě prozrazení hrozí. V takovém případě je totiž dotyčný obviněn ze špionáže a poslán na popraviště.
V blízké budoucnosti proto nelze očekávat nějaký průlom, co se svobody projevu týče. Počet mobilních uživatelů sice dále poroste a spřátelený operátor bude i nadále zveřejňovat čísla dokazující zvyšování zisku, Severní Korea přesto zůstane největším koncentračním táborem na světě, v němž je většina obyvatel držena v nevědomosti o dění za ostnatými dráty.
Ani její největší přítel a ochránce Čína, ani svobodná a demokratická jižní Korea totiž pád železné opony nechce. Obě z ekonomických důvodů. Peking by jen těžko zvládal nával statisíců uprchlíků, Soul by zase sjednocení Korejského poloostrova nebyl schopen zaplatit. Příklad Západního a Východního Německa v tomto případě neobstojí. Náklady by totiž byly vyšší v řádu mnoha nul.
V případě Číny je navíc důležitý i zahraničně-politický aspekt. Pádem Kimova režimu by ztratila jeden z trumfů ve hře zvané mezinárodní politika. Spíše tak lze v příštích měsících čekat ještě přísnější kontrolu všech informačních zdrojů v KLDR včetně mobilů. A nic na tom nezmění ani propagandou oslavovaný neviditelný mobilní telefon, díky kterému Drahý vůdce Kim Čong-il mohl dávat jen ty nejlepší rady trenérovi národního mužstva na posledním světovém šampionátu v kopané v Jihoafrické republice.
Slavné sté výročí narození Velkého vůdce Kim Ir-sena i sedmdesátiny současného diktátora Kim Čong-ila se kvapem blíží. V roce 2012 má také dojít k očekávanému předání moci na nejmladšího Kimova syna. A pokračování jediné komunistické dynastie na světě přece nemůže nic a nikdo ohrozit.