Revoluční „prima sezona“

Stalo se v posledních dvou letech módou agitovat pro revoluci. Snad to k nám přiválo „arabské jaro“, blokáda Wall Streetu, krize eurozóny nebo věčně zelené ideje Bakunina a Kropotkina (ve zdemístné odrůdě Kellerově či Slačálkově). Půjde prý o porážku kapitalismu. A také té prohnilé demokracie, která hanebně zklamala. Případně i o zničení „buržoazního“ státu a nastolení vlády „svobodného lidu“. Ne se zbraní v ruce (armáda nejde „s lidem“), ale nějaké ty stávky, demonstrace, blokády a ničení majetku si to jistě vyžádá. Také podpálená auta, banky a veřejné budovy v hlavách revolučních aktivistů možná už plápolají. „Když se kácí les, létají třísky,“ pravil přece Lenin.

Soukromé vlastnictví je krádež, vlastnit smí jen kolektiv, řekl už praotec anarchistů Proudhon. Podle Marxe je kapitalismus „vykořisťování člověka člověkem“. Komunisté soukromé vlastnictví v podstatě zrušili a za toleranci ke kapitalismu posílali lidi do koncentračních táborů. Také anarchisté jsou pro likvidaci kapitalistického systému, a navíc ještě i státu. Nemohli by totiž dopustit, aby si svobodní občané v demokratickém státě sami rozhodli, že jim nějaké jiné uspořádání vyhovuje lépe než diktatura lidových mas. Anarchistická  ideologie je jednoduchá: svoboda je možná pouze tehdy, jsou-li odstraněny ekonomicko-politické podmínky způsobující útlak. Hlavními činiteli tohoto útlaku jsou stát a kapitalismus. Lidé mají právo tento útlak odstranit, což bude znamenat „přechod ke kvalitativně jinému způsobu politické a ekonomické organizace společnosti“. Podle anarchistů „půjde o společenskou revoluci“. Rozpracováním těchto teorií do praxe se na různých stupních otevřenosti zabývá stále více radikálně levicových organizací, jež vznikly převážně v posledních dvou letech. Namátkou: Nová antikapitalistická levice, Organizace revolučních anarchistů Solidarita, Levicová iniciativa ProAlt, Federace sociálních anarchistů, Alternativa zdola, Akční spolek nezaměstnaných, Defenestrace 2012, Levicový klub Ostrava.

Nové vlně propagandistických útoků proti základům státu, ekonomickému systému i západní civilizaci se uctivě říká „nová levice“. A to dokonce i v médiích, která byla donedávna pokládána za seriózní. Týdeník Respekt prezentuje českou anarchokomunistickou scénu skoro jako vyšší stupeň hodnotového politického vývoje. Dosavadní levici (tuzemskou sociální demokracii) nová vlna podle Respektu vnímá jako „zaostalého mastodonta“, který má nemožné „konzervativní názory na alternativu od kultury přes drogy po výchovu dětí, roli žen či ekologii“. Malým příkladem „pokrokových“ názorů a „alternativních“ metod může být lekce, jak zatočit s duševním vlastnictvím a terorizovat politiky, kterou nám poskytli maskovaní anarchisté ze skupiny Anonymous. V lednu zaútočili na webové stránky Ochranného svazu autorského kvůli vybírání autorských poplatků za prodaná média a za  podporu mezivládní dohody ACTA. Nabourali se i do vládních webů a webu Evropského parlamentu a před několika dny jako pomstu za „ignoraci názorů a zájmů všech občanů“ zveřejnili seznam členů ODS včetně rodných čísel a mobilních telefonů. V Respektu dostal prostor i autor portrétů z lidského popela pan David Hons, alias David Brudňák vulgo Roman Týc, nedávno propuštěný z Pankráce. Také tento pán je pěknou ukázkou, jak si „rozhořčení“ hlasatelé neposlušnosti představují novou svobodu. Uspokojuje prý ho, když vymění sklíčka v semaforech, aby lidem ukázal, že „nemusí jít a stát, když jim to systém přikáže“. Blaží jej, když ukradne služební čepici policajtovi, jenž ztratí důstojnost a běží za čepicí. Též prý miluje „mediální exhibice“, jelikož je „mediální narkoman“ a rád „vědomě zasahuje do veřejného prostoru a něčího majetku“. Jako jediný způsob řešení všech problémů společnosti pan Týc navrhuje „úplnou destrukci“. Poněkud  naivními prostředky chce radikálních společenských změn dosáhnout také tzv. Holešovská výzva, která ve svém „Provolání k národu“ vyzvala občany, aby projevili svůj hněv tím, že v neděli 15. dubna zhasnou „všechna světla ve svých bytech, chatách a provozovnách a odpojí  také všechny elektrické přístroje alespoň po dobu pěti minut“. 

Holešovská výzva
Holešovská výzva

Generální mobilizaci protivládních sil pod heslem „Stop vládě“ ovšem vyhlásily odbory. Ultimáta použili odboráři podobná jako loni v létě: zastavení úsporných reforem, demise vlády a předčasné volby. K odborářům (reprezentujícím cca 15 % zaměstnanců) se letos přidali ještě studenti procvičení v házení melounů v „Týdnu neklidu“ proti školské reformě. Hlavní protesty mají proběhnout 21. dubna při protivládní demonstraci na Václavském náměstí, předcházet jí má „Týden protestů“. Odbory nevylučují ani generální stávku, a to i delší než 24 hodin. Protesty mají vyvrcholit akcí „Okupujme Prahu, obsazujme ulice“ o týden později. S touto okupační akcí přišlo sdružení „Skutečná demokracie“, které vyzývá „všechny rozhořčené lidi“ aby obsadili náměstí v metropoli i ostatních městech. Dojde-li k tomu, lze se jen těšit, že „skutečná demokracie“ bude zde konečně předvedena. Vloni se po protestních akcích pod heslem „Otevřete oči“ za vítěze prohlásily obě strany – odboráři i vláda. Objevili se také železniční odboráři, hrající místo manifestování golf, a mladí aktivisté (domluvení na facebooku), kteří protestovali proti svévolnému zastavení dopravy.

I když je propagace protivládních akcí letos mimořádně intenzivní, nelze očekávat, že bude mít větší efekt než vloni. Mínění většiny občanů se sice posunulo k silnější nedůvěře ve společensko-politický systém i k většímu zájmu o jeho reformu, odhodlání k aktivní účasti na nepokojích při demonstracích či pouličních střetech však zůstává minimální. Podle průzkumu agentury Factum Invenio by se k radikálním projevům nespokojenosti na demonstracích připojilo pouze 12 % dotázaných a k účasti v pouličních střetech jen tři procenta respondentů. Sociolog Jan Hartl (STEM) v rozhovoru pro Lidové noviny k tomu dodává: „Lidí, kteří jsou ochotni se nějak aktivněji podílet na antisystémových až extrémních protestech, je stabilně šest až sedm procent. To číslo je už dlouhé roky stejné a nemění se ani ono podhoubí, tedy počet lidí, kteří by byli ochotni se k nějaké radikalizaci nechat strhnout.“