Pan prezident Klaus vetoval zákon o kinematografii a vrátil ho zpět do parlamentu. Ten by měl o něm znovu hlasovat, přičemž panuje velká pochybnost o tom, zda zákon za nového rozložení sil parlamentem projde. Zákon měl řešit financování českých filmů. Hrozí totiž, že český film zanikne, protože se nevyplatí. Pan prezident zákon odmítl a prý řekl, že víc než peníze potřebují čeští filmaři nápady.
Díky za radu, pane prezidente
Shodou okolností týden na to dostal český film ALOIS NEBEL nejvyšší Evropské ocenění za animovaný film – tzv. evropského Oscara. Z rozhovoru s producentem Pavlem Strnadem jsem se dozvěděl, že film stál 80 milionů korun. Díky skvělé propagaci, výbornému klipu s ještě lepší ústřední písní přišlo na tento, vlastně vysoce umělecký film, 120 000 diváků. Nečekaně vysoká návštěvnost nicméně přinesla filmu za 80 milionů pouhých 11 milionů korun. 6 milionů korun si nechala kina, 600 000 korun distribuční firma, takže samotnému výrobci zbylo 4,3 miliony. To není pro filmaře příliš povzbudivý výsledek.
A přitom: Díky nejvyššímu evropskému ocenění v dané kategorii považuji za prokázané, že NÁPAD tady byl. Podle přesvědčení pana prezidenta, když je nápad, přijdou i peníze. Ovšem peníze nepřišly. Jak je to možné? Udělali filmaři snad nějakou chybu?
Ano, udělali. Nevyúčtovali České republice tu několikaletou propagační kampaň, kterou vítězné tažení jejich filmu světem vyvolalo. Natočili film, který na sebe už rok poutá pozornost. Zraky celé Evropy, ne-li světa, se díky tomuto snímku opakovaně obracejí k mapě a hledají malou zemi uprostřed Evropy, která má tak šikovné tvůrce. A je to „promo“ k nezaplacení! Jeden jediný film obstaral to, do čeho reklamní agentury investují ročně stamiliony.
Řekli byste, že Fond pro podporu kinematografie vložil do filmu Alois Nebel 17 milionů korun. Ale pozor: Fond pro podporu kinematografie není český stát! Peníze ve Fondu pocházejí z prodeje a využívání filmů. Český stát tedy nevložil do zmíněného filmu vůbec nic. A přesto dostal, díky vítěznému tažení snímku světem, které trvá už přes rok, propagační kampaň, jež by ho v tom rozsahu a čase stála určitě desítky milionů. A to je ta účetní díra, kterou jsem (ve spolupráci s prof. V. Klausem) objevil.
Ignorují snad čeští filmaři neviditelnou ruku trhu a točí své filmy propagující Českou republiku ze svého? Jistě že ne! Proto se musí neprodleně obrátit na Ministerstvo financí s žádostí o doplacení svých nákladů, které vznikly propagací dobrého jména České republiky ve světě. Platí-li: má dáti – dal, pak čeští filmaři dali a stále dávají. Teď je na řadě český stát (a jeho zákon o kinematografii). U tak úspěšného filmu jako je ALOIS NEBEL bych to viděl na doplacení takových 40 až 50 milionů korun českých.
Díky, pane prezidente. Já věděl, že s Vaší pomocí na to přijdeme a i to zatracené „umění“ spočítáme!