Někdo tomu říká arabské jaro, jiný už to dnes vidí jako arabský podzim či zimu. Podle mne je to jen marné hledání časových příměrů pro proces, který dosud nemá obdoby. Jedna věc je ale jistá. Změny v arabském světě trvají již dva roky a nekončí. Co jsou ale celkově zač? Podívejme se, o co se dnes, dva roky po sebeupálení nezaměstnaného mladého Tunisana Muhammada al-Búazízího, bojuje ohledně interpretace arabského jara v Libyi, Egyptě a Sýrii.
Zápas o duši arabského jara nekončí
V Libyi se odehrává střet kvůli výkladu arabského jara mezi přinejmenším třemi interpretacemi. První verzí je, že v Libyi šlo o občanskou revoluci; druhou, že kmeny ovládající některé regiony na východě povstaly, svrhly režim a postupně si vynucují větší autonomii a změnu alokace státních příjmů na centru země. Konečně třetí interpretační verzí arabského jara v Libyi je teze, že šlo o islamistické povstání v oblasti Benghází, Derny či Misuráty. Charakter nového režimu a politického zřízení, až se dotvoří, určí, který z výkladů převládne.
Obdobné zásadní spory o výklad revoluce se vedou také v Egyptě. Tam je to dnes o tom, zda si islamisté unilaterálně vydupou svoje, liberální menšinu a demokratický odkaz egyptské revoluce hodí přes palubu a celý revoluční proces tak bude ve výsledku něco jako svržení šáha v Íránu, tj. neislamistická revoluce, která posléze skončila islamistickou diktaturou. Druhou variantou je, že Muslimskému bratrstvu dojde, že svět se změnil, a oni pochopí, že pokud chtějí pokrok a stabilitu egyptské společnosti, musí mít právní stát a musí respektovat základní demokratické principy. Například princip, že prezident nerovná se neomylný a neodvolatelný diktátor…
- Demonstrace v Egyptě zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/43/4214/421336.jpg
- Následky atentátu v Libyi zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3876/387596.jpg
- Boje v Sýrii autor: Narciso Contreras, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4190/418915.jpg
- Atentát v Damašku autor: EPA/SANA , zdroj: Isifa http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4175/417467.jpg
Poslední velký spor o výklad arabského jara v lokálním kontextu se odehrává v Sýrii. Probíhá na několika osách. Jednou osou je úvaha, zda jde o domácí povstání nebo zahraniční spiknutí, jinými slovy, zda je arabské jaro ve své dosud nejkrvavější lokální variantě autentickým voláním po změně nebo zda jde o umělý konstrukt, konspiraci a mediální frašku. Druhou osou sporu je, zda si dokážou Syřané vytvořit demokracii nebo zda si opět „zaslouží“ autokracii podobnou režimu současného prezidenta z klanů Asadů. Třetí variantou výkladu je pak neméně zásadní spor o to, kdo proti komu stojí, jinými slovy zda bezvýhradně a jedině platí, že je zde sekulární režim proti islamistické opozici nebo je takováto interpretace scestná a hodí se na svět, který existoval v 80. a 90. letech, nikoli na svět, který přivedlo k životu arabské jaro.
Obzvláště v revoluci, jejím chaosu, živelnosti a vysokém tempu událostí je obtížné poznat význam a váhu probíhajícího dění. Možná nejde ani tolik o to, co která událost znamená, ale jaký význam je jí následně přisouzen. Toto přisuzování významů se však s konečnou platností odehrává obvykle až poté, co se prach usadí a slzný plyn rozptýlí. Interpretace událostí v Libyi, Egyptě a Sýrii neurčí jen to, zda „mají Arabové na víc“ či si nadále zaslouží zdánlivě odvěký trojitý střet mezi sekulární diktaturou, islamisty a místními kmeny a klany, ale i to, na základě jaké legitimity si budou utvářet svoji budoucnost.