V Libyi se odehrává střet kvůli výkladu arabského jara mezi přinejmenším třemi interpretacemi. První verzí je, že v Libyi šlo o občanskou revoluci; druhou, že kmeny ovládající některé regiony na východě povstaly, svrhly režim a postupně si vynucují větší autonomii a změnu alokace státních příjmů na centru země. Konečně třetí interpretační verzí arabského jara v Libyi je teze, že šlo o islamistické povstání v oblasti Benghází, Derny či Misuráty. Charakter nového režimu a politického zřízení, až se dotvoří, určí, který z výkladů převládne.
Obdobné zásadní spory o výklad revoluce se vedou také v Egyptě. Tam je to dnes o tom, zda si islamisté unilaterálně vydupou svoje, liberální menšinu a demokratický odkaz egyptské revoluce hodí přes palubu a celý revoluční proces tak bude ve výsledku něco jako svržení šáha v Íránu, tj. neislamistická revoluce, která posléze skončila islamistickou diktaturou. Druhou variantou je, že Muslimskému bratrstvu dojde, že svět se změnil, a oni pochopí, že pokud chtějí pokrok a stabilitu egyptské společnosti, musí mít právní stát a musí respektovat základní demokratické principy. Například princip, že prezident nerovná se neomylný a neodvolatelný diktátor…
- Demonstrace v Egyptě zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/43/4214/421336.jpg
- Následky atentátu v Libyi zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/39/3876/387596.jpg
- Boje v Sýrii autor: Narciso Contreras, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4190/418915.jpg
- Atentát v Damašku autor: EPA/SANA , zdroj: Isifa http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/42/4175/417467.jpg
Poslední velký spor o výklad arabského jara v lokálním kontextu se odehrává v Sýrii. Probíhá na několika osách. Jednou osou je úvaha, zda jde o domácí povstání nebo zahraniční spiknutí, jinými slovy, zda je arabské jaro ve své dosud nejkrvavější lokální variantě autentickým voláním po změně nebo zda jde o umělý konstrukt, konspiraci a mediální frašku. Druhou osou sporu je, zda si dokážou Syřané vytvořit demokracii nebo zda si opět „zaslouží“ autokracii podobnou režimu současného prezidenta z klanů Asadů. Třetí variantou výkladu je pak neméně zásadní spor o to, kdo proti komu stojí, jinými slovy zda bezvýhradně a jedině platí, že je zde sekulární režim proti islamistické opozici nebo je takováto interpretace scestná a hodí se na svět, který existoval v 80. a 90. letech, nikoli na svět, který přivedlo k životu arabské jaro.
Obzvláště v revoluci, jejím chaosu, živelnosti a vysokém tempu událostí je obtížné poznat význam a váhu probíhajícího dění. Možná nejde ani tolik o to, co která událost znamená, ale jaký význam je jí následně přisouzen. Toto přisuzování významů se však s konečnou platností odehrává obvykle až poté, co se prach usadí a slzný plyn rozptýlí. Interpretace událostí v Libyi, Egyptě a Sýrii neurčí jen to, zda „mají Arabové na víc“ či si nadále zaslouží zdánlivě odvěký trojitý střet mezi sekulární diktaturou, islamisty a místními kmeny a klany, ale i to, na základě jaké legitimity si budou utvářet svoji budoucnost.
