Před dvěma lety, přesněji 21. prosince 2012, měl podle jedné interpretace mayského kalendáře skončit svět. Nestalo se tak. Globální společnost si tehdy užila trochu mediálního pozdvižení a vše se v jejích očích vrátilo do starých kolejí. Co když je to ale vzhledem k současnému dění ve světě jinak?
Mayský kalendář měl pravdu
Trocha konspirativnosti na úvod
Vyjděme z premisy, že Mayové nepředpověděli konec světa, nýbrž konec jednoho věku a začátek jiného. Naše společnost navyklá na svět spektakulární klipovitosti a okamžitých změn tuto alternativu nechtěla vzít v potaz. Milenaristická vize nezvratného zániku ji vzrušovala neskonale více. Svět se však naštěstí netočí kolem lidí a jejich marnotratných přání a očekávání.
Stejně jako nemocný nezačne obvykle jevit známky uzdravení hned po podání léku, i náš svět nejprve vypadal stejně. Kdesi pod povrchem každodennosti však došlo k proměně. Mayské věky trvaly tisíce let, tak proč by v nich léta 2013 a 2014 měla hrát znatelnou roli? A tak zatímco na povrchu ještě poslední dva roky dobíhal předchozí řád, pod povrchem se již dral na světlo nový.
Okamžik přerodu
Řada lidí si všimla, jak se nám to ve světě v poslední době nějak sešlo. Z Afriky se šíří ebola, z Ruska přes Ukrajinu do Evropské unie vystrkuje růžky Putin a na Blízkém východě se pro jistotu válčí hned na několika místech najednou. Tato doba konfliktů a nočních můr se Evropy příliš nedotkla, zatím. Ebola se na starém kontinentě ještě nikde nevymkla kontrole. Příznivci organizace „Islámský stát“ v řadách místních menšin se dosud nezačali na ulicích vyhazovat do vzduchu…
Neustávající příliv migrantů z Afriky a nejistý ekonomický výhled však nebudí dojem, že situace bude pod kontrolou i v budoucnu. Tak už to ale bývá, když jedna epocha střídá jinou. Je to podobné, jako když se v globální dominanci střídají světové velmoci. S výjimkou nástupu Spojených států na úkor Velké Británie to vždy provázely konflikty a chaos, než si nový řád „sedl“.
GALERIE
photogallery_479348
Tvář Nového věku
A jaký by vlastně ten nový věk mohl být, až se plně uvelebí na svém kosmickém trůnu? Čekal bych, že v něm bude zpočátku méně hýření a pohodlí, protože často nebude za co ani kdy. Šetrnost dostane přednost před plýtváním, střídmost před obžerstvím. A jak už to na světě bývá, těžká doba pohne lidstvo k tomu, aby se více snažilo hledat nové cesty udržitelného rozvoje a pokroku. Lidé budou také aspoň trošičku moudřejší, protože se průměrný věk posune a nebude zde již další divoká vlna nezkušeného a nevybouřeného mládí, jako tomu bylo v případě Arabského jara.
I kdyby řádky výše uvedené neměly nic společného s realitou, faktem je, že nás, Evropany, s největší pravděpodobností nečekají lehké časy. Nemůžeme si sice zvolit, v jakém věku budeme žít, máme ale aspoň z části na výběr v tom, jakými životy jej naplníme. Sice ještě není konec roku, ale tváří v tvář probíhajícím konfliktům a postupující nákaze se proto snažme již nyní přistupovat k nadcházejícím dnům a rokům s pokorou, nadějí a vůlí činit svět lepším. Moc na výběr ostatně nemáme.