V prudkém svahu na masivní terase, s výhledem do Labského údolí, stojí v Ústí nad Labem od konce devatenáctého století vila, která nese jméno svého zadavatele, továrníka Richarda Kinda. Dnes ji využívá Knihovna Ústeckého kraje, která také spolu s krajem připravuje rekonstrukci těchto historických prostor. Za více než šedesát milionů korun by zde mělo vzniknout místo pro vzdělávání i digitalizaci.
Podnikatel a chemik Richard Kind vyráběl mazadla nebo řemeny pro transmise, byl dodavatelem rakouských železnic, kromě toho provozoval také tkalcovnu a výrobu želatiny.
Třípodlažní rodinnou vilu se rozhodl nechat postavit ve svahu nad údolím Labe. Oslovil vídeňského architekta Hartwiga Fischela, státního stavebního radu pro Severní dráhu císaře Františka a také vyučujícího na vídeňské technice. Vila pro rodinu ústeckého továrníka byla jeho první obytnou stavbou.
„Zvát si vídeňské architekty byla mezi ústeckou průmyslovou smetánkou na přelomu století móda,“ připomíná Národní památkový ústav (NPÚ). „Průmyslník Kind však na rozdíl od většiny ostatních zvolil méně známého tvůrce a esteticky méně okázalou architekturu. O to větší akcent kladl na vzdušnost a praktičnost prostoru, vznikla tak na svou dobu velmi moderně pojatá stavba.“
Jako z roku 1896
Vila byla dostavěna v roce 1896, Kindovi v domě ale bydleli jen deset let, pak ji – z dodnes neznámých důvodů – prodali. Přestěhovali se do podnájemního bytu v centru Ústí.
Vila nemá památkovou ochranu, její hodnota podle zprávy NPÚ nicméně spočívala především v tom, že se zachovala prakticky ve stejné podobě, v jaké byla na konci devatenáctého století navržena. Původnost si uchovaly například vestavěné skříně, radiátory, keramický obklad někdejší kuchyně, dokonce i světla.
A to přesto, že po druhé světové válce vilu využívalo učiliště spojů, následně ji získala knihovna. Historický objekt je suterénem propojený s novou přístavbou depozitáře. „Pokud by nedošlo k opravě vily, mohlo by dojít k poruše provozu depozitáře,“ obává se ředitelka Knihovny Ústeckého kraje Jana Linhartová. Fond čítá tři čtvrtě milionu položek.
Budoucnost: vzdělání a digitalizace
Po rekonstrukci plánuje knihovna vilu využívat jako vzdělávací a cizojazyčné centrum. Do suterénu umístí trezor vzácných tisků a také digitalizační jednotku. „Rozhodli jsme se ve spolupráci se zřizovatelem a projektantem, že spoustu dobových prvků bude vhodné zachovat,“ ujistila Linhartová.
„Z historické vily se budou moci čtenáři dostat do velmi moderní vily, která by jednou mohla být oceněna i Stavbou roku,“ doufá.
Předmětem úprav je kompletní výměna vnitřních instalací, fasády, oken a střešní krytiny včetně statické úpravy krovu, vestavba výtahu do schodišťového prostoru, odvodnění a izolace objektu v úrovni. Součástí jsou také veškeré restaurátorské úpravy povrchů, výměna podlahových krytin a repase vnitřních dveří. Projekt zahrnuje rovněž dodávky vnitřního vybavení.
Zahájení zadávacího řízení veřejné zakázky na stavební práce schválili na konci června krajští radní. Náklady kraj hradí z vlastního rozpočtu, pokusí se i o financování prostřednictvím dotací.
Třetí vila
Knihovna pro potřeby své a čtenářů už v Ústí využívá jiné dva historické, původně rodinné domy ústeckých podnikatelů. V sousedství Kindovy vily stojí vila rovněž z konce devatenáctého století. Až do odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 v ní bydlel továrník Carl Friedrich Wolfrum. Nedávno rovněž prošla kompletní rekonstrukcí.
Dědictvím po uhelném magnátovi Hansu Weinmannovi je pak palác z přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Ani židovský podnikatel Weinmann ve svém domě dlouho nebydlel, uprchl před nacisty do zahraničí.
