Od poloviny šedesátých let, kdy Jitka Svobodová vstoupila na českou výtvarnou scénu, se systematicky věnuje prozkoumávání viděné reality. Její kresby vychází z předmětů každodenní potřeby a převádějí je v umělecká díla – pro diváky často zneklidňujícím způsobem. Co je „Za hranou viděného“, nahlíží retrospektiva, kterou výtvarnici připravila Galerii hlavního města Prahy (GHMP).
Kresby Jitky Svobodové se dostávají za hranu viděných lešení, hrnků i plotů
Výstava obsáhla tvorbu Jitky Svobodové od dob jejích studií Akademii výtvarného umění až po práce vytvořené v letošním roce. Za normalizace pracovala jako restaurátorka a výtvarnice ve svobodném povolání. Vystudovala malbu, jejím hlavním médiem je ale dlouhodobě kresba.
„Začala jsem restaurovat. Tam jsem ale byla od rána do večera. Vznikl ve mně takový přetlak, že vždycky když jsem přišla domů… malba je dost složitá, ale kreslit, to je rychlý záznam,“ vysvětlila v dokumentárním cyklu Umění v izolaci z produkce Kunsthalle Praha a Paměti národa.
Posouvá, co vidíme
Kreslila to, co ji celý den při práci obklopovalo: lešení, trubky, prkna, dráty. Ale i třeba hrnek nebo záclony. Předměty každodenního života, ale také jevy jako kouř nebo pohyb mořské hladiny, zakomponovala i do svých prostorových kreseb, tedy drátěných objektů.
„Vychází z toho, co vidíme, ale vždy to někam posouvá. Vytváří zvláštní spojení, věci, které nejsou ukončené, nemají hranu. Člověk musí velmi přemýšlet, kam to směřuje, propojovat vlastní paměť, představivost,“ podotýká kurátorka Helena Musilová.
3 minuty
GHMP připravila retrospektivu Jitky Svobodové
Jitka Svobodová nebyla politicky angažovanou umělkyní, i na ni ale dolehla doba, v níž žila. „Řada jejích kreseb pracuje s motivem zátaras, neprostupností, uzavřených plotů, rozbitých oken, kde se velmi intenzivně zrcadlí pocit neprostupnosti normalizace,“ popisuje kurátorka.
Teatrálnost je jí cizí
Kresby, i ty prostorové, tvoří Jitka Svobodová doposud. Témata hledá v přírodě, zobrazuje oheň, slunce, stromy. Vystavena je i její rozpracovaná minimalistická série provázkových pavouků.
„Ani jsme objekty nenasvěcovali speciálním bodovým způsobem, aby se nezviditelnila nějaká teatrálnost, která je Jitce Svobodové úplně cizí,“ poznamenává architekt výstavy Josef Pleskot.
Po sametové revoluci byla výtvarnice jmenována profesorkou na své alma mater, kde do roku 2012 vedla ateliér kresby. Retrospektiva její tvorby Za hranou viděného zůstane v GHMP až do druhé poloviny srpna.
