Reportéři ČT: Není krádež jako krádež. Rodina čekala téměř 30 let na vrácení obrazu od Toyen

Z domu rodiny Filípkovy byl v roce 1992 ukraden obraz Severní krajina, který namalovala uznávaná surrealistická malířka Toyen. I když byl v seznamu umění hledaného Interpolem, prošel rukama zloděje, galeristů, obchodníků s uměním i sběratelů. K majitelům se dílo v hodnotě desítek milionů korun vrátilo až nedávno, přestože „se našlo“ už před dvaceti lety. Po stopách obrazu se pro Reportéry ČT vydala Jana Neumannová.

Video Reportéři ČT
video

Reportéři ČT: Návrat Toyen

Do rodiny Filípkových se Severní krajina dostala ve třicátých letech minulého století jako svatební dar. Matce současné majitelky Mlady Filípkové obraz daroval bratr, levicový a protifašistický novinář Ivan Sekanina, který patřil k přátelům Marie Černínové alias Toyen. 

„Bylo to v květnu roku 1992, kdy člověk, který byl částečně známým rodiny, přišel a obraz ukradl,“ popisuje zmizení malby syn majitelky Prokop Filípek. Jak se později rodina dozvěděla, bylo dílo prodáno na Slovensko, ale následně se vrátilo zpět do Čech, kde ho koupil sběratel umění.

Podivná nabídka

U nového majitele zůstala Severní krajina více než deset let, jako kradené dílo ji musel ukrývat. Pak se o obraze rodina dozvěděla – od sběratele umění Patrika Šimona a restaurátora Pavla Filipa.  

„Chtěli jednat o legalizaci obrazu pro třetí osobu, jejíž jméno nám odmítli sdělit. Řekli, že se ho v podstatě nikdy nedozvíme. Pouze nám nabídli částku jako odstupné za to, že prohlásíme obraz za nalezený a umožníme jim získat k obrazu práva,“ líčí Filípek. „Byl to šok. Oznámil jsem samozřejmě vše okamžitě policii,“ dodává.

Schůzky v domě Filípkových policie monitorovala skrytými kamerami a mikrofony. Paní Filípkové nabídli obchodníci necelé dva miliony za to, že se práva k obrazu vzdá, za tři miliony chtěli malbu koupit. Následně plánovali dát dílo do aukce, slibovali si, že jim prodej vynese až dvanáct milionů korun.

„Nejsem policista, abych šel někoho udávat, to není moje práce. Konzultoval jsem to s advokáty a ti mi řekli, že pán, který mě oslovil, koupil obraz v dobré víře, vydržel ho, takže je právoplatným vlastníkem. Tak co jsem měl dělat?“ zdůvodňuje Patrik Šimon, proč se neobrátil na policii, když zjistil, že obraz od Toyen je kradený.

Problematické vydržení

Policie nakonec obraz našla, Filípkovým ale vydán nebyl. Následovala soudní anabáze. Za pokus o legalizaci kradené malby stanuli před soudem tři muži: nový majitel obrazu Josef Běhunčík, sběratel Patrik Šimon a restaurátor Pavel Filip.

Nejprve se soudy přiklonily na stranu překupníků obrazu. Obraz měl být podle původního verdiktu vydržen v dobré víře. Nový majitel prý nemusel vědět, že kupuje kradené dílo, a měl ho u sebe déle než deset let. Proto mu obraz údajně patřil.

„To je obrovský problém, na který narážejí i jiné státy, že se takhle velmi snadno na základě využití institutu vydržení obchoduje s kradenými uměleckými předměty,“ obává se právní zástupkyně rodiny Filípkových Hana Marvanová.

„V žádném případě klient nikdy neměl pochybnosti o oprávněnosti svého nároku a nedomnívá se, že by se dopustil jakéhokoliv pochybení,“ uvádí ale právní zástupce Josefa Běhunčíka Jiří Peške.

Nejvyšší soud případ vrátil a všichni tři obžalovaní byli odsouzeni k podmíněným trestům. „Neudělal jsem nic špatného, o tom jsem přesvědčen dodnes. Jenom jedna spravedlnost je vykoupena jinou nespravedlností,“ nahlíží na případ Patrik Šimon.

Rodina obraz prodala

Severní krajina od Toyen se tak po třech desítkách let vrátila do držení rodiny Filípkových. Ti se ale cenný obraz rozhodli prodat. „Už na něj chci vzpomínat jenom v dobrém,“ říká Mlada Filípková.

Surrealistickou malbu nabídla rodina nejprve státu. Z prodeje ale i přes oboustranný zájem sešlo. „Obraz měl stát třicet milionů korun, jenže bohužel do toho vstoupila koronavirová epidemie, a finanční prostředky na nákup jsme nesehnali,“ vysvětlila mluvčí ministerstva kultury Michaela Lagronová.

Obraz nakonec koupil soukromý majitel. Chystá se ho zapůjčit na výstavu o Toyen, splní se tak přání Mlady Filípkové, která by prý Severní krajinu chtěla ještě vidět vystavenu.