Je druhá polovina osmdesátých let dvacátého století. Uznávaný ukrajinský pianista Vladimir Horowitz může vystupovat téměř všude po světě, ale ne ve své vlasti, kam se po emigraci nepodíval šest dekád. Naštěstí se stihne dožít okamžiku, kdy ledy studené války začínají praskat. A tak v roce 1987 odehraje v Moskvě nezapomenutelný koncert. K pohnutým okamžikům se vrací německý dokument Horowitz v Moskvě. V iVysílání je dostupný do 6. července.
Tip z iVysílání: Horowitz hraje v Moskvě. Po 60 letech
Horowitz v Moskvě (lze přehrát jen do 6. 7. 2020) (zdroj: ČT24)
Vladimir Horowitz se narodil do židovské rodiny na území současné Ukrajiny (tehdy Ruského impéria). V roce 1903, sám ale někdy uváděl i rok 1904. Rok narození nadanému chlapci zfalšoval jeho otec, aby syna uchránil před službou v armádě. Obával se, že by si Vladimir mohl zranit ruce, jimiž dokázal na klaviatuře čarovat. Talent zdědil po matce.
Dráhu pianisty měl předurčenu. Samozřejmostí byla konzervatoř, první sólový koncert a následovalo turné po krizí sužovaném Rusku, kde za jeho koncert posluchači platili chlebem a čokoládou. Na začátku roku 1926 se klavírní virtuos vyjel představit i západnímu publiku – a na Západě už zůstal. Další dění v Sovětském svazu mohl sledovat už jen zpovzdálí.
Koncert jako symbol
Navštívit zemi revolučního teroru a politických vražd se obával, nepřestával si ale přát, aby se mohl domů jednou opět podívat. Dveře – nejen pro něj, nýbrž i pro celosvětovou změnu – se pootevřely až po nástupu Michaila Gorbačova do čela sovětského politbyra v osmdesátých letech.
Necelé tři roky před svou smrtí tak usedl za piano v Moskvě. Koncert ukrajinského emigranta, který našel nový domov v „nepřátelské“ Americe, měl i velký symbolický význam. Byl celosvětově vysílán v televizi a nahrávka Horowitz v Moskvě se držela více než rok na nejvyšších příčkách prodejnosti.
Stejnojmenný filmový dokument přináší divákům nejen část dobového záznamu, ale Horowitzův velký koncertní návrat rozebírá i s dalšími osobnostmi klasické hudby.