Horowitz v Moskvě (lze přehrát jen do 6. 7. 2020)
Vladimir Horowitz se narodil do židovské rodiny na území současné Ukrajiny (tehdy Ruského impéria). V roce 1903, sám ale někdy uváděl i rok 1904. Rok narození nadanému chlapci zfalšoval jeho otec, aby syna uchránil před službou v armádě. Obával se, že by si Vladimir mohl zranit ruce, jimiž dokázal na klaviatuře čarovat. Talent zdědil po matce.
Dráhu pianisty měl předurčenu. Samozřejmostí byla konzervatoř, první sólový koncert a následovalo turné po krizí sužovaném Rusku, kde za jeho koncert posluchači platili chlebem a čokoládou. Na začátku roku 1926 se klavírní virtuos vyjel představit i západnímu publiku – a na Západě už zůstal. Další dění v Sovětském svazu mohl sledovat už jen zpovzdálí.
Koncert jako symbol
Navštívit zemi revolučního teroru a politických vražd se obával, nepřestával si ale přát, aby se mohl domů jednou opět podívat. Dveře – nejen pro něj, nýbrž i pro celosvětovou změnu – se pootevřely až po nástupu Michaila Gorbačova do čela sovětského politbyra v osmdesátých letech.
Necelé tři roky před svou smrtí tak usedl za piano v Moskvě. Koncert ukrajinského emigranta, který našel nový domov v „nepřátelské“ Americe, měl i velký symbolický význam. Byl celosvětově vysílán v televizi a nahrávka Horowitz v Moskvě se držela více než rok na nejvyšších příčkách prodejnosti.
Stejnojmenný filmový dokument přináší divákům nejen část dobového záznamu, ale Horowitzův velký koncertní návrat rozebírá i s dalšími osobnostmi klasické hudby.