Touha po stavbě Národního divadla sílila po revolučním roce 1848, a tak se o vznik pravidelné české divadelní scény zasazovali zejména přední tuzemští vlastenci, politici nebo historikové.
Než se ale položil základní kámen, musela se po podání původní žádosti o výstavbu celonárodního divadla zřídit veřejná sbírka. Kromě darů od občanů přispívaly od roku 1850 také císařská rodina Františka Josefa I. nebo šlechtické rody. Nakonec se vybrala v přepočtu na současné peníze miliarda a 740 milionů korun.
K lidem se začalo dostávat i provolání nazvané „Slovo k upřímným přátelům národa českého“, které za vznik Národního divadla „lobbovalo“. Text, ve kterém stálo třeba i to, že bez odpovídající kulturní scény nás bude Evropa těžko považovat za vzdělaný národ.
Ústředním propagátorem byl historik, politik a spisovatel František Palacký. Byl to právě on, kdo poklepal 16. května 1868 na hlavní základní kámen se slovy: „Ve jménu národa v Čechách i na Moravě jednotného požehnejž pán Bůh dílu svatyně této, na které národu českému zjevovati a před oči stavěti se má všeliká mravní pravda i krása.“
Národní divadlo muselo mít i odpovídající zastoupení jednotlivých částí českých zemí, a tak nemá instituce jeden základní kámen, ale je jich rovnou 23. Ty se do Prahy svážely od 5. do 14. května 1868. A každý z nich je označen místem, odkud pochází – ať už jde o Radhošť, Říp, Šumavu nebo třeba Prácheň.
Do konce roku byly základy hotové a o devět let později v roce 1877 mělo divadlo postavenou i střechu. Slavnostní otevření se ale několikrát posouvalo. Nakonec bylo stanoveno na 11. června 1881 a světu se uvedlo premiérou Smetanovy Libuše.
Po dalších 11 představeních se ale budova opět uzavřela pro dokončovací práce. A právě během nich, 12. srpna téhož roku, došlo k požáru, který zničil měděnou kopuli, hlediště i jeviště divadla. Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vzbudil mimořádnou vlnu solidarity, a tak se za 47 dní podařilo vybrat milion zlatých a začalo se s opravami. Ty trvaly zhruba dva roky, 18. listopadu 1883 divadlo otevřelo znovu a i napodruhé Smetanovou Libuší.
