Poctou režisérce Věře Chytilové a jejímu manželovi, kameramanovi Jaroslavu Kučerovi, začíná v Jihlavě 23. mezinárodní festival dokumentárních filmů. Věnovat se bude mimo jiné tématu klimatických změn, ve městě na Vysočině chce také propojovat západo- a východoevropskou kinematografii. Program šestidenní přehlídky přiblížil v rozhovoru ředitel Marek Hovorka a dramaturgyně Andrea Slováková.
Festival dokumentů Ji.hlava se zajímá o Zemi i lidi, na Východě i na Západě
Začíná festival dokumentárních filmů v Jihlavě (zdroj: ČT24)
Festivalovou znělkou 23. ročníku je dlouhý záběr na tvář herečky Samal Yeslamové. Náhodně ho při natáčení filmu pořídil kazachstánský režisér Sergej Dvorcevoj. Co spot o letošním festivalu vypovídá?
Marek Hovorka: Záběr na ženskou tvář je pro letošní ročník příznačný, protože festival v různých sekcích sleduje filmy ženských režisérek. Část z nich ventiluje témata, která doteď nebyla tolik reflektována filmem nebo společností. Třeba snímky Bez postihu nebo Nedotknutelný se týkají různých kauz i intimních příběhů fyzického nebo psychického týrání.
V širším smyslu sleduje festival tvorbu ženských režisérek, které vnášejí do kinematografie možná větší empatii nebo pro někoho překvapivě i odvahu v testování hranic, co lze všechno filmem říci. Například titul Searching Eva bude jistě jedním z velkých překvapení a diváckých hitů.
Festival letos pobízí k symbolickému usmíření východní a západní Evropy. Jak se tato snaha promítá do programu?
Marek Hovorka: U filmařů z východní Evropy vnímáme náladu, že dokud jejich film není zahraný v západní Evropě, jako by v podstatě nebyl úspěšný. A zase na západní Evropě vnímáme, že spoustu východoevropských režisérů vůbec nebere vážně a našim filmům tamější dramaturgové nerozumějí.
Ji.hlava byla vždycky místem, které spojuje východo- a západoevropskou tvorbu. Letos třeba v rámci Industry Program pro filmové profesionály zpřehledníme, kolik východoevropských filmů je na západoevropských festivalech uvedeno. To číslo je někdy až tristní. Chceme se ptát proč.
Vedle toho budeme v samotném festivalovém programu sledovat třeba tvorbu Felixe Soboleva, ukrajinského režiséra z dob Sovětského svazu, který ve své době vyprodával kina, ale dneska je znám jen na Ukrajině nebo v Rusku, a přitom byl zásadní kinematografickou postavou. Stejně jako Sergej Dvorcevoj je na okraji, přestože jeho poslední dva filmy byly uvedeny v Cannes. Není tedy neznámý, ale ani není součástí artového mainstreamu.
Sergej Dvorcevoj dostane také cenu za přínos kinematografii. Proč jste se rozhodli ocenit právě jeho?
Marek Hovorka: Dvorcevoj je vlastně historicky prvním režisérem oceněným v Jihlavě, protože v roce 1999, kdy byl třetí ročník a první cena diváků, diváci ocenili jeho úžasný Den chleba. Od té doby natočil jenom tři další filmy, přičemž mezi posledními tituly Tulpan a Ayka uplynulo deset let. Jsou opravdu výjimečné tím, jak v nich režisér aktéry, kteří jsou před kamerou, vnímá citlivě, a zároveň ne banálně.
Velkým tématem 23. ročníku jsou i klimatické změny. Do čeho se toto aktuální téma promítne?
Marek Hovorka: Ve filmovém programu mohou lidé v sekci Svědectví o přírodě například vidět úžasný film Antropocén nebo dokument Nikolause Geyrhaltera Země. Vedle toho jsme připravili šestidenní paralelní program diskusí a kulatých stolů, takzvané Inspirační fórum, kde se jeden den budeme důsledně věnovat otázkám klimatu pod názvem „klimagedon“.
V sekci Česká radost promítnete dvacítku tuzemských dokumentů. Čemu se jejich tvůrci věnují?
Andrea Slováková: Zkoumají odvážným přístupem intimní a osobní svět tělesně postižených žen, transidentitu nebo vnitřní svět básníka. Další filmy se kriticky staví k politickým tématům. Například Soud nad českou cestou, v němž se režisér Robert Sedláček dívá na vývoj polistopadové společnosti. Vedle těchto pohledů na domácí prostředí stojí snímky, které se zabývají děním v zahraničí. Třeba film o švédském městě Kiruna, jež se prakticky propadá kvůli těžbě železné rudy, nebo dokument Ukradený stát, který se věnuje situaci na Slovensku.
V experimentální tvorbě je letos o třetinu více snímků oproti uplynulému roku. V čem je tato tvorba nová?
Andrea Slováková: Už několik let můžeme pozorovat filmy, kde autoři prozkoumávají digitální technologie a používají počítač jako spoluautora. Letos je velký počet právě takových filmů. Například snímek Binární revolver je generovaný autorským softwarem, v jiném filmu zase uvidíme animace generované zvukem.