Po zesnulém Karlu Gottovi nezůstaly jen vzpomínky, nesmrtelnost mu zajišťují především nahrávky, kterých vytvořil výjimečně mnoho. Supraphon vydal bezmála tři stovky jeho sólových alb a prodal 30 milionů zvukových nosičů s Gottovým hlasem. Jak ve Studiu 6 podotkl producent z vydavatelství Supraphon Michal Máka, Karel Gott se dokázal přizpůsobit i nejnovějším trendům, jak ostatně ukázal jeho poslední singl.
Z 293 sólových alb, která Supraphon během desítek let spolupráce s Karlem Gottem vydal, bylo nejprodávanější to, které umělec nazpíval v ruštině – prodalo se 4,5 milionu nosičů. Celkem si potom lidé koupili 30 milionů nosičů s Gottovými nahrávkami, podle producenta Supraphonu Michala Máky je to v rámci Československa a jeho následnických států zcela ojedinělá bilance. „Je to absolutně nedostižné, ty úspěchy bude těžko někdo překonávat,“ podotkl.
Máka připustil, že to, že celou svoji kariéru spojil Karel Gott s jedním vydavatelstvím, bylo i tím, že neměl na výběr – před rokem 1989 šlo o největší z pouhých tří vydavatelství. Podle producenta ale byl Gott hlavním iniciátorem všech svých nahrávek. „Karel vždy přicházel s nápady. Věděl, že v rámci kariéry je dobré natáčet minimálně jednou za dva roky album. (…) Později se periodicita snižovala, nicméně rozhodnutí vycházelo z jeho pocitů,“ vzpomněl producent.
Gott měl podle Máky na to stát se globální hvězdou jako ABBA
Domnívá se, že díky své profesionalitě a charismatu by se byl Gott stal hvězdou světového formátu, kdyby nebylo politického rozdělení světa. „Je otázka, jak by si poradil s angličtinou – což je důležité – ale s němčinou si poradil fantasticky. Jeho charisma, osobnost, píle, pracovitost ho mohly předurčit k tomu, že by byl globální hvězdou – jako třeba ze severu ABBA,“ míní Michal Máka.
Nakonec se ale musel Karel Gott spokojit s publikem domácím a zejména československým. Když se odhlédne od rusky zpívaného alba, byly nejprodávanější jeho Vánoce ve zlaté Praze s 1,5 milionu prodaných nosičů.
„Vánoce ve zlaté Praze je mimořádná nahrávka. Vznikla v září 1969, byla natočena v týnském chrámu s madrigalisty, s komorním orchestrem, na nahrávce je jeho dvorní pianista Rudolf Rokl. Repertoár byl zvláštní – lidové písně, koledy, klasika, sakrální skladby. Mimochodem, první vydání nahrávky má jiný obal než následující léta. Evokovalo to kostel, v době normalizace to nebylo optimální,“ nastínil producent vydavatelství.
Obtíže s právy některých skladeb po roce 1989
S některými jinými nahrávkami měl ovšem Supraphon po revoluci dodatečnou práci. Ani Karel Gott se před revolucí nevyhýbal praxi neautorizovaných počeštěných verzí písní zahraničních autorů.
„Nechal napsat český text, vydávalo se to na deskách, hrálo se to v rádiích. Po roce 1989 se práva změnila a dnes potřebujeme získat souhlas původních autorů. Je zajímavostí, že všechny věci, které se objevily na nahrávkách Karla Gotta, se musely po roce 1989 zpětně právně vyřešit. To znamená, museli jsme získat jako vydavatelé souhlasy původních autorů,“ shrnul Máka.
Karel Gott byl podle něj pozoruhodný i tím, že se přizpůsobil i nejnovějším trendům, když již nebylo nahrávání desek tak důležité jako dříve. „Měl výhodu, že měl dcery, které byly mladé. Byl edukován a rozhodně se tomu nebránil. Myslím, že ho tyto věci i zajímaly. Že jeho poslední klip Srdce nehasnou má patnáct milionů zhlédnutí, ho potěšilo,“ uzavřel Máka.
