Česko, ale i další země se ohlížejí za hudební kariérou zpěváka Karla Gotta, který v úterý zemřel. Pro mnohé znamenal symbol doby, přinejmenším však byl symbolem populární hudby druhé poloviny dvacátého století. „I v posledních letech se přichyloval k novým kapelám a hledal mezi nimi nějakou inspiraci,“ připomíná hudební publicista Josef Vlček, který byl hostem pořadu Události v kultuře.
Karel Gott symbolizuje proměnu populární hudby od šedesátých let do dneška, říká Josef Vlček
Co Karel Gott symbolizuje na scéně české popmusic?
Na scéně české popmusic symbolizuje celou proměnu populární hudby od šedesátých let do dneška, protože on začínal jako nositel nových hudebních trendů a nových hudebních proudů z padesátých a šedesátých let, které u nás předtím nebyly a nemohly být.
Pokračoval přes rokenrol, byl jedním z prvních interpretů písniček Beatles, pak to byla éra, kdy experimentoval třeba s americkou country, pak přišla éra spíše německého popu a potom v posledních letech zase se přichyloval k novým kapelám a hledal mezi nimi nějakou inspiraci, ať už to bylo tím, že hostoval v nějakých raperských věcech nebo že si nechal psát písničky od nejnovějších skladatelů.
Většina hudebních kritiků považuje za jeho hudebně nejsilnější období éru Semaforu. Dalo by se říci, že hvězdu Karla Gotta stvořili Suchý se Šlitrem?
To asi těžko. Myslím, že alespoň podle těch vyprávění Suchý se Šlitrem Gotta objevili. Oni za ním tehdy přišli, tuším do kavárny Vltava, a začali ho lákat do Semaforu a slibovali, že pro něj napíšou nějakou písničku v tom stylu, který on nejvíc miloval, to byl taková muzika na hranici mezi rhythm and blues a soulem. Takže mu napsali Oči má sněhem zaváté, a to byla i jeho první taková velká, základní písnička, která ho udělala na veřejnosti.
Připomíná se i jeho poměrně problematický vztah k minulému režimu, chci se ale držet hudební stránky věci. Jak si v jeho repertoáru, který je plný lyrické kantilény, stojí písnička Kam tenkrát šel můj bratr Jan?
To je písnička, která je už sama o sobě nadána jistou tragičností. Je to skladba od ruského skladatele Rachmaninova, kterou potom předělali američtí skladatelé jako All by Myself. A byla to taková smutná, tragická věc, a ono to tam tak nějak zapadlo. Jestli to myslel úplně na toho bratra Jana, tedy Palacha, těžko říct, ale přikláním se k tomu, že to tak bylo míněno.