Otevřený konec Rozpolceného zanechal ústředního antihrdinu Kevina Wendella Crumba (James McAvoy), v jehož nitru kvůli duševní poruše přebývá 24 osobností, na útěku před spravedlností. Poslední záběr filmu následně šokujícím způsobem odhalil, že se děj odehrával ve stejném světě jako Vyvolený, sedmnáct let staré kultovní dílo režiséra M. Night Shyamalana. Završení trilogie v podobě Skleněného tedy přirozeně vzbuzovalo velká očekávání.
Recenze: Skleněný selhává schválně. Komiksový film rozbíjí na kusy
V roce 2000, ještě před rozpukem superhrdinských filmových sérií, rozebíral snímek Vyvolený fanouškovské obsese a mytologii spjatou s komiksovými hrdiny a padouchy. Ve středu dění se nacházel David Dunn (Bruce Willis), zázračný přeživší vlakové nehody, a Elijah Price (Samuel L. Jackson), muž s genetickou poruchou „křehkých kostí“, jenž se snažil Davida přesvědčit, že je nadaný jedinečnými schopnostmi. Závěrečný zvrat, kterými je M. Night Shyamalan pověstný, poté odkryl, že Pricova role je ještě složitejší.
Shyamalanovy filmy mají ještě jeden očividný trademark – režisér se v nich zjevuje v malých rolích. Ke spatření je i ve Skleněném. Když v jedné ze scén zákazník Dunnova obchodu poznamená, že mu po patnácti letech pomohlo z nepříjemností pozitivní myšlení, má to své opodstatnění.
Ztělesněním této figurky se Shyamalan vyjadřuje k skutečnosti, že navzdory úspěchu snímku Šestý smysl (1999) po dlouhou dobu režíroval finančně neúspěšné a kritiky strhané filmy. Vymanit se mu podařilo až nízkorozpočtovým hororem The Visit (2015) a ve větší míře právě Rozpolceným, který vstoupil do kin na začátku roku 2017.
Pečlivě plánované selhání
Vesměs odmítavé reakce, které Skleněný u zámořských recenzentů a kritiků vyvolal, jsou nutným důsledkem nesplněných očekávání. Reklamní kampaň zpravovala o osudovém střetu, ale je současně pointou samotného filmu, že se nic takového nedostavuje.
Shyamalan hraje mimořádně vysokou hru, ne z hlediska financí, ale z hlediska netradičního pojetí filmu, respektive potenciálu znepřátelit si publikum, které po dvou slušných počinech začalo věřit v jeho revitalizaci jako hitmakera. Ve Skleněném záměrně zklamává, jen aby se pokusil o odvážnou pitvu komiksového fenoménu.
Primárním cílem tedy není ani tolik prezentovat napínavý thriller (víceméně ve stylu Rozpolceného) ani stvořit novou superhrdinskou sérii (jak naznačovaly ukázky). Režisér místo toho skládá kuriózní dílo, které pojednává o komiksových sešitech jako kulturním a společenském jevu, jako prostředku k vyprávění, ale také o čemsi působícím na náš každodenní život.
Snaha rozebrat toto téma je vepsaná do samých základů Skleněného. Nově příchozí postava doktorky Ellie Stapelové (Sarah Paulsonová) si totiž určila za cíl zbavit trojici Dunn-Price-Crumb toho, co jsou podle ní jen iluze vlastní výjimečnosti, patologicky dané komplexy.
Velká část stopáže je tedy soustředěna do psychiatrické léčebny, v níž doktorka Stapelová vede s trojicí komorní dialogy o podstatě jejich nadlidské identity. I díky tomu se film odlišuje od děl, kterým Shyamalan vděčí za svou popularitu. Nejblíže má k jeho nejnovějšímu snímku patrně pozapomenutá Žena ve vodě (2006), s níž Skleněný sdílí analytické zaměření a s tím spojenou vypravěčskou rozklíženost.
Ačkoli Shyamalan udržuje napětí tím, že před diváky klade různé otázky o budoucím vývoji, nejde zrovna o vzrušující podívanou. Také zahraniční ohlasy už nešetří spojeními jako „nudné melodrama“ nebo „pachtění.“
Žijí mezi námi?
K nepříjemnému překvapení mnohých ke střetu dobra se zlem zde nedochází proto, aby dobro triumfovalo a zlo prohrálo, ale aby se rozprávělo o obecné potřebě civilizace vytvářet tyto archetypální příběhy a soustředit je do obrázkových sešitů. Shyamalan se především táže, zda tato potřeba vzniká v naší společné imaginaci, zda je inspirovaná skutečností anebo zda přetváří naši realitu.
Skleněný ve svém přemítání často dokáže působit nabubřele, především když se v závěru odhodlá na některé otázky odpovědět. Poslední akt je událostmi přehlcený, přesto je zvláštně uzavřený a zároveň rytmicky nevyrovnaný. Odlišností od mnoha standardů současného Hollywoodu ale zůstává Skleněný fascinujícím dílem.
Ačkoli ani Skleněným nezapře Shyamalan svou pověst tvůrce výrazných dějových zvratů, i v tomto aspektu doznal změny. Jestliže veletoče Šestého smyslu, Vyvoleného nebo Znamení připomínaly řízené exploze, nyní režisér volí několik těžkopádně podaných, nicméně k tématu podnětných překvapení, které do diskuze vnáší další myšlenkové roviny. Skleněný je v prostředí svého vzniku zvláštní dílo, které naznačuje, že komiksy a jejich filmové adaptace jsou stále dosti neprobádané území.
Přečtěte si také recenzi na film Skleněný od Antonína Tesaře na kulturně-kritickém webu ČT ArtZóna.
