Vzdálenost mezi Českem a Rwandou budiž překonána. Cirkus Rwanda byl jedním ze dvou českých dokumentů s premiérou v sekci Zvláštní uvedení na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Zatímco King Skate s úspěchem vstoupil do běžných kin už v září, svižný film Michala Vargy o jedné neobvyklé spolupráci o sobě dává vědět až nyní.
S prvotním impulsem projektu přišel sám režisér. Dokumentarista Michal Varga přednesl návrh na uspořádání unikátního představení s rwandskými akrobaty principálovi proslulého Cirku La Putyka Rostislavu „Rosťovi“ Novákovi a ten jej přijal. Organizaci a nacvičování představení nazvaného Hit, Tell the Difference poté sledoval štáb od návštěvy prvních dvou Rwanďanů v Praze přes cestu do střední Afriky až po premiéru na festivalu Letní Letná, která se konala v srpnu 2017.
Jak postavit lidskou pyramidu
Téma bylo tedy vymezeno jasně – pečlivě mapovat zákulisní situace a momenty, při nichž vždy trochu nejistá inscenace získává obrysy. Cirkusem Rwanda se Varga odklání od výrazných znaků své předchozí tvorby. Ačkoli je autorem několika středometrážních dokumentů z afrického kontinentu, vždy se zaměřoval na místní společenství, kulturu či krajinu. Zde jsou tato témata, pro někoho možná překvapivě, vcelku utlumena, a to přestože velkou část stopáže skutečně trávíme ve rwandských tropech.
Širšímu společenskému kontextu se snímek nevěnuje ani v populárně naučném stylu filmů z cest Dana Přibáně jako Trabantem do posledního dechu. Zazní sice několik osobních příběhů z rwandské genocidy a jedna scéna přibližuje bizarní rituály místní křesťanské komunity, výjevy ale současnost zubožené země příliš neosvětlují. Dokonce i s motivem střetu evropských a afrických zvyků se zachází jen v několika letmých momentech.
Tyto volby mají ale svá opodstatnění. Z mnoha hodin materiálu vznikl především srozumitelně odvyprávěný příběh. Výsledných 75 minut je z hlediska dění prosto odboček, má definované hrdiny a předurčený cíl v podobě termínu prvního představení. Režisér zůstává pevně koncentrován na přípravy jedinečné inscenace, což má pozitivní vliv na svižné tempo snímku.
Cirkus Rwanda se sestává ze tří částí. V prvé řadě se plánuje, načež se odjíždí rekrutovat akrobaty do Rwandy, což střídá návrat do Česka a tvrdé nacvičování. Minutáží nejdelší a zároveň i nejsdílnější je prostřední akt sledující návštěvu Nováka a jeho kolegů v africké zemi. Nejen v těchto chvílích se režisér s kameramanem drží standardních observačních postupů bez viditelných zásahů do dění. Vargovi celovečerní formát svědčí a i přes predispozice nachází nenápadné způsoby, jak vyprávění ozvláštnit. Nastalým situacím se vždy dokáže vhodně přizpůsobit a efektivně užívá nejrůznějších hudebních podkresů, které zní z rwandských ulic.
Útržkovitě, zato v plném nasazení
Spontaneita ale proniká do záběrů jen zřídka. Vliv na to jistě má i tematické zaostření na herectví, nacvičování a opakování. Patrně je to dané i neochotou rwandských akrobatů svěřovat se, neboť se zdá, že si záměrně udržují odstup. Vše navíc komplikuje jazyková bariéra, kvůli níž se ve filmu většina promluv neobejde bez titulků.
Lidsky poněkud v mlze také zůstává Rosťa Novák jako nezpochybnitelný protagonista snímku. Jeho excentrické vystupování na veřejnosti nepřekvapí, film ovšem nenachází odpověď na to, zda jde o účelnou pózu nebo jeho skutečný charakter. Jisté zůstává, že neustálý příval vulgarismů vinoucí se z jeho úst práci štábu nijak neusnadňoval.
V poslední části, již dokumentující nacvičování v Praze, přechází film do naléhavého módu. Představení se neodvratně blížilo a nesehraný soubor ještě čekalo mnoho tvrdé práce. Zkracuje se trvání scén a zdůrazňuje se náročnost úkonů i rostoucí stres. Režisér se ovšem nedokáže vyhnout dojmu jisté epizodičnosti, při níž zůstává nejasná nejen odhodlanost některých členů souboru, ale i základní plynutí času.
Kupříkladu Novák v jedné scéně dramaticky prohlašuje, jak je s výsledkem nespokojen, přestože mu zbývají pouhé dva dny nacvičování, následně ovšem s manželkou a ansámblem pokojně sbírají houby v lese. Zařazení této momentky vzbuzuje jen otázky.
Premiéra představení Hit, Tell the Difference je v závěru snímku zachycena v barvité střihové montáži. Usměvavé tváře publika a potlesk ve stoje naznačí, že Novákova drezura měla svůj smysl. Filmové vyprávění se takto uspokojivě uzavírá, třebaže se rwandští akrobaté letos znovu vrátili a k vidění byli i na festivalu v Karlových Varech. Jejich snažení a radosti jsou tímto zvěčněny v nikterak hloubavém, avšak řemeslně zvládnutém a záživném dokumentárním počinu.
