Výbor textů francouzského politologa Jacquese Rupnika nese zdánlivě podivný název: Střední Evropa je jako pták s očima vzadu. Při čtení jeho esejí a publicistických prací se však ukáže jako velice výstižný. Možná bohužel.
Jacquesa Rupnik je v českém mediálním prostoru přítomný od roku 1989 – ale nepřímo zde byl přítomen už před revolucí. Nejen tím, že ve svém druhém domově, tedy ve Francii, o naší zemi psal, ale také proto, že se v Československu jeho texty i tehdy četly.
Rupnik se narodil v Praze a žil zde až do svých patnácti let, není proto při studiu pramenů omezen jazykovou bariérou, zároveň prostředí, o němž píše, důvěrně zná. Studia politologie na Sorbonně a na Harvardově univerzitě mu pak poskytla luxusní odborné zázemí, po listopadu pracoval dva roky jako poradce prezidenta Václava Havla. Nyní působí na prestižních vědeckých místech v Belgii, Francii a také v Praze.
Kniha Střední Evropa je jako pták s očima vzadu, s podtitulem O české minulosti a přítomnosti, je výborem Rupnikových textů z let 1974 až 2017, doplněných letošním rozhovorem s Karlem Hvížďalou. Rupnik v nich prokazuje úctyhodnou konzistentní politologickou práci, přičemž se nevyhýbá ani nepříjemným tématům. Zároveň nikomu nestraní – byť je celkem jasné, kdo z československých a poté i českých a slovenských politiků je mu sympatický a koho naopak nemusí…
Proti „národním“ mýtům
Všechny texty jsou psány kultivovaným jazykem a přitom – ač je jejich autor renomovaným vědcem – velice čtivě. Přibližně polovina jich byla přeložena z francouzštiny či angličtiny, tematicky se drží zmíněného podtitulu. Jejich rozčlenění do tří částí nabízejících tři pohledy na naše dějiny je čtenářsky jistě vděčné.
Rupnik přitom jak v oddílu Národní identita a nacionalismus, tak v částech Česká společnost a komunismus a Česká transformace a evropská integrace leckdy jde proti našim „národním“ mýtům, a to nejen proti těm zažitým ukazujícím, jací jsme vždycky bývali husaři, ale i proti daleko současnějším. Krásným příkladem jsou texty, v nichž se dotýká rozdělení Československa v roce 1992. Mimo jiné i na základě faktů prokazuje, jak s námi oba architekti rozchodu, tedy Václav Klaus a Vladimír Mečiar, manipulovali v zájmu svých politických her.
Píše ale také o rozpadu Rakousko-Uherska, o roli T. G. Masaryka v našich dějinách, o paralelách Masaryk–Havel. Opakovaně se vrací k roku 1948 a jeho příčinám – ostatně, na „osmičkové roky“ narážíme v celé knize. A opět to není četba zcela příjemná, rozhodně však pravdivá a potřebná. Jeho úvahy a vývody totiž vedou ke zpětnému probírání možná již zafixovaných představ o naší minulosti.
S tím souvisí i na první pohled zvláštní titul knihy. Vysvětlení jeho významu najdeme explicitně v mottu od Jorgeho Luise Borgese: „A nezapomeňte na ptáka zvaného Goofus Bird, který létá pozpátku, protože mu nezáleží na tom, kam letí, ale odkud.“
Jacques Rupnik: Střední Evropa je jako pták s očima vzadu
Vydalo nakladatelství Novela bohemica, 2018
