Recenze: Pták s očima vzadu. Jacquese Rupnika zajímá, odkud letíme

Výbor textů francouzského politologa Jacquese Rupnika nese zdánlivě podivný název: Střední Evropa je jako pták s očima vzadu. Při čtení jeho esejí a publicistických prací se však ukáže jako velice výstižný. Možná bohužel.

Jacquesa Rupnik je v českém mediálním prostoru přítomný od roku 1989 – ale nepřímo zde byl přítomen už před revolucí. Nejen tím, že ve svém druhém domově, tedy ve Francii, o naší zemi psal, ale také proto, že se v Československu jeho texty i tehdy četly.

Rupnik se narodil v Praze a žil zde až do svých patnácti let, není proto při studiu pramenů omezen jazykovou bariérou, zároveň prostředí, o němž píše, důvěrně zná. Studia politologie na Sorbonně a na Harvardově univerzitě mu pak poskytla luxusní odborné zázemí, po listopadu pracoval dva roky jako poradce prezidenta Václava Havla. Nyní působí na prestižních vědeckých místech v Belgii, Francii a také v Praze.

Kniha Střední Evropa je jako pták s očima vzadu, s podtitulem O české minulosti a přítomnosti, je výborem Rupnikových textů z let 1974 až 2017, doplněných letošním rozhovorem s Karlem Hvížďalou. Rupnik v nich prokazuje úctyhodnou konzistentní politologickou práci, přičemž se nevyhýbá ani nepříjemným tématům. Zároveň nikomu nestraní – byť je celkem jasné, kdo z československých a poté i českých a slovenských politiků je mu sympatický a koho naopak nemusí…

Proti „národním“ mýtům

Všechny texty jsou psány kultivovaným jazykem a přitom – ač je jejich autor renomovaným vědcem – velice čtivě. Přibližně polovina jich byla přeložena z francouzštiny či angličtiny, tematicky se drží zmíněného podtitulu. Jejich rozčlenění do tří částí nabízejících tři pohledy na naše dějiny je čtenářsky jistě vděčné.

Rupnik přitom jak v oddílu Národní identita a nacionalismus, tak v částech Česká společnost a komunismus a Česká transformace a evropská integrace leckdy jde proti našim „národním“ mýtům, a to nejen proti těm zažitým ukazujícím, jací jsme vždycky bývali husaři, ale i proti daleko současnějším. Krásným příkladem jsou texty, v nichž se dotýká rozdělení Československa v roce 1992. Mimo jiné i na základě faktů prokazuje, jak s námi oba architekti rozchodu, tedy Václav Klaus a Vladimír Mečiar, manipulovali v zájmu svých politických her.

Píše ale také o rozpadu Rakousko-Uherska, o roli T. G. Masaryka v našich dějinách, o paralelách Masaryk–Havel. Opakovaně se vrací k roku 1948 a jeho příčinám – ostatně, na „osmičkové roky“ narážíme v celé knize. A opět to není četba zcela příjemná, rozhodně však pravdivá a potřebná. Jeho úvahy a vývody totiž vedou ke zpětnému probírání možná již zafixovaných představ o naší minulosti.

S tím souvisí i na první pohled zvláštní titul knihy. Vysvětlení jeho významu najdeme explicitně v mottu od Jorgeho Luise Borgese: „A nezapomeňte na ptáka zvaného Goofus Bird, který létá pozpátku, protože mu nezáleží na tom, kam letí, ale odkud.“

Jacques Rupnik: Střední Evropa je jako pták s očima vzadu
Vydalo nakladatelství Novela bohemica, 2018

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoVečerníček O Pejskovi a kočičce míří na prestižní festival v Annecy

Tvůrci večerníčku České televize O Pejskovi a kočičce se v červnu zúčastní festivalu ve francouzském Annecy. Prestižní přehlídka novou verzi původního seriálu z padesátých let vybrala do soutěže televizních projektů. Sedm epizod režisérky Barbory Dlouhé podle knihy Josefa Čapka mělo premiéru loni na podzim na Déčku. Obě hlavní postavy namluvil Marek Eben a nově je doprovodila jazzová hudba Jakuba Šafra.
před 1 hhodinou

Chceme-li změnit realitu v Unii, musíme upozorňovat na negativa, říká režisér Made in EU

Stefan Komandarev patří mezi výrazné bulharské filmaře. Jeho díla ocenil festival v Talinnu, před třemi lety získal hlavní cenu v Karlových Varech a jeho nejnovější film měl světovou premiéru v Benátkách. Právě novinku Made in EU teď promítají i česká kina. Snímek měl premiéru na festivalu lidskoprávní kinematografie Jeden svět. Režisér, scenárista a producent ho na přehlídce uvedl osobně.
před 15 hhodinami

Ceny kritiky ovládlo Divadlo Na zábradlí, inscenací roku jsou ale Krkavci

Tři ceny divadelní kritiky za rok 2025 míří do pražského Divadla Na zábradlí, a to za herecké výkony Miloslava Königa a Magdalény Sidonové a pro divadlo roku. Nejlepší loňská inscenace Krkavci se rovněž hrála v Praze, ovšem v Dejvickém divadle.
včeraAktualizovánovčera v 21:11

Poslední výstřel zasáhne výběrem z české a polské fantastiky

Současně v Česku a Polsku vychází kniha Poslední výstřel. Antologii fantastických povídek připravila dvě výrazná jména žánrové literatury – Leoš Kyša a Jakub Ćwiek. Uvedení knihy podpořil Polský institut v Praze.
včera v 10:02

Vikingy v Městském divadle Brno čeká rodinné dobrodružství

Městské divadlo Brno připravilo autorský muzikál ViK!NG. Diváci v dobrodružné komedii navštíví bájný svět vikingů. S přípravou tohoto rodinného představení začali tvůrci už v roce 2022. Trojice autorů se sešla už dříve při psaní historického muzikálu Devět křížů.
21. 3. 2026

Zemřel Chuck Norris

Zemřel americký herec Chuck Norris, kterého proslavily role v akčních filmech. Píší to média s odkazem na prohlášení rodiny. Norris byl ve čtvrtek hospitalizován na Havaji. Hlavnímu představiteli seriálu Walker, Texas Ranger bylo 86 let.
20. 3. 2026Aktualizováno20. 3. 2026

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026
Načítání...