Praha - Štědrý večer patřil jako obvykle České televizi. Premiérová pohádka Duch nad zlato, která již svým názvem napovídá, že duchovní bohatství je víc než všechen mamon, televizním obrazovkám přímo kralovala. Pohádku, kde kromě jiných hráli Viktor Preiss a Jiřina Bohdalová, sledovalo přes 2,2 milionu lidí starších 15 let. TV Nova v hlavním vysílacím čase divákům nabídla Tři oříšky pro Popelku, které dalo podle serveru mediaguru.cz přednost 1,6 milionu diváků. Situace se tak rok co rok opakuje: i loni byla nejsledovanějším pořadem Štědrého dne premiérová pohádka České televize Dvanáct měsíčků a o rok dříve stejně bodovala i opět nová pohádka Micimutr s Libuší Šafránkovou.
Přestože české diváky již Tři oříšky pro Popelku netáhnou tolik jako kdysi, Norové tvrdí, že sledováním této pohádkové klasiky na Štědrý den pro ně začínají vánoční svátky – více o úspěchu Popelky v Norsku.
K Vánocům ale nepatří jen televize, provází je spousta dalších tradic. Některé z nich, jako třeba zpívání koled, vznikly už před stovkami let: Česká mše vánoční od Jana Jakuba Ryby je součástí sváteční atmosféry už víc než 200 let. Premiéra Rybovy mše ale zazněla před nepříliš velkým počtem posluchačů v malém vesnickém kostelíku ve Starém Rožmitále. Jakub Jan Ryba ji složil v roce 1796 – více o historii najdete zde.
Ještě starší je tradice stavění betlémů. Když se řekne betlém, asi se většině lidí vybaví lidové jesličky rozmanitých podob z nejrůznějších materiálů. Původně ale nešlo o hračku, ale o připomínku zásadních okamžiků křesťanství spojených s narozením Ježíše v městě Betlémě v Izraeli. První scénu narození Ježíše Krista připravil roku 1223 sv. František z Assisi. Z Itálie se zvyk ale rychle přenesl do zbytku Evropy a udržel se dodnes. „Betlémy se stavěly původně v kostelích, ale za reformy Josefa II., který spoustu kostelů zrušil a zakázal hrát vánoční hry a stavět betlémy i v kostelech, tak se betlémy přesunuly i do měšťanských domácností,“ doplňuje Danuše Sedláková, kurátorka Národopisného muzeua.
Naopak Perchty, Barborky nebo Lucie už novou dobu nepřečkaly. Místo obcházení domů ve vsi stojí nehybné ve vitríně. Ve skromnější - už jen tříčlenné - sestavě se zachovaly mikulášské průvody – podívejte, jak vypadalo setkání čertů letos na Čertovce.
Nejvíc Vánoce proměnilo ale 20. století. Tradice vánočního stromu do Československa přišla z Německa a je spojená se spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem, který nechal za První republiky v Brně postavit strom a pod ním uspořádal sbírku pro opuštěné děti. Až později si menší stromky začali lidé častěji zdobit i doma. Více o tradici vánočních stromků.
Ani Ježíšek to nemá jednoduché: za minulého režimu musel čelit ideologickým tlakům, nyní zase tlaku komerce - zatím svůj boj ale neprohrál.
Antonín Zápotocký, Vánoční projev 1952: „Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu.“
