Martin Salajka o městě, přírodě a tvorbě
Martin Salajka o lidech, přírodě a tvorbě:
„Přírodu vnímám jako prostor, který není až tak moc idylický - jak bývá dost často zobrazována, v nějakých zářivých barvách. Vnímám ji jako prostor, kde se neustále něco rodí, něco umírá, prostor, který je prosycený lovem a tlením. A mám rád noc, takže dost často maluju noční tvory, noční pohled - je to prostě taková temnější varianta přírody.
A ty samé věci sleduju i v městských motivech. Člověk se přírody bojí a potlačuje ji v sobě, ale mě naopak fascinuje. Já se i rád bojím, proto i město zobrazuju skoro až hororově. Právě ta temná stránka světa mně připadne být vizuálně mnohem zajímavější.
Odmalička jsem trávil hodně času v přírodě, kde se člověk se zvířaty dost potkává. Mám už docela dlouho psy. Pes je taková esence vlka, přijde mi jako zvíře neuvěřitelně elegantní a záhadné. Taky mě fascinují sovy, hodně maluju i ryby, hmyz, jako jsou třeba můry, roháči, prostě všechno, co v přírodě potkávám, cpu do obrazů.“