Katedrála sv. Víta nikdy neměla varhany, které by odpovídaly rozlehlým prostorám chrámu. Dočká se jich až v roce 2020. Tehdy by se měl poprvé rozeznít nástroj, který pro jednu z nejvýznamnějších českých církevních staveb vzniká v katalánském městečku u Barcelony. Právě tam sídlí dílna německého varhanáře Gerharda Grenzinga, jenž zakázku získal. Při práci na pražských varhanách ho měla možnost pozorovat Andrea Máslová z pořadu Reportéři ČT.
Gerhard Grenzing se narodil v Německu, už téměř půlstoletí ale žije a tvoří v Katalánsku, v městečku El Papiol u Barcelony. „Vždycky, kam má paměť sahá, jsem se chtěl stát výrobcem varhan. Můj život se točí kolem varhan, žiji s nimi a umřu s nimi. Jak vzpomínali moji rodiče, už jako malého chlapce mne nemohli dostat z kostela, když hrály varhany. Je to podobné, jako když lvi cítí krev. Tohle vás nikdy nepustí,“ je pro něho prý práce osudem.
Uznávaný varhanářský mistr má se svým týmem za sebou více než dvě stovky nově postavených nebo zrekonstruovaných varhan po celém světě. Varhany na míru z jeho dílny mohou poslouchat například návštěvníci baziliky Santa Maria del Mar v centru Barcelony.
Původní nástroj padl za oběť španělské občanské válce ve druhé polovině 30. let minulého století, podobně jako desítky dalších varhan v celém Španělsku. Gerhard Grenzing objevil v jednom starožitnictví fragmenty jiných varhan, které po rekonstrukci vyplnily prázdné místo v bazilice.
V současnosti jeho dílna pracuje zároveň na čtyřech projektech varhan pro různá města, dokončuje mimo jiné repliku historických varhan z roku 1595, které patří k nejmenším na světě. Místo pro svatovítské varhany uvolnil dokončený nástroj pro další barcelonský kostel. Pražskou zakázku považuje Gerhard Grenzing prý za vrchol své kariéry.
Na varhany katedrála čeká od 19. století
„Velice si vážíme důvěry, díky které jsme zakázku na výrobu varhan získali. A bereme to velmi vážně, protože to je pro nás obrovský závazek, osobně, psychologicky, profesionálně, a jako odborníci víme, co se od nás očekává,“ podotýká Grenzing.
Na varhanách, které v Praze nahradí provizorní nástroj z třicátých let minulého století, pracuje jeho dílna už měsíce. Jejich výroba celkem potrvá zhruba tři roky, v katedrále se už na ně připravují.
„Myšlenka postavit nové velké reprezentativní varhany do katedrály zde byla vlastně už od doby, kdy se katedrála začala dostavovat. To znamená už od 19. století. Ale z mnoha důvodů ke stavbě velkých varhan nedošlo. Byly to mimo jiné finanční důvody a dále samozřejmě celospolečenské události druhé poloviny 20. století,“ vysvětluje organolog Štěpán Svoboda z Nadačního fondu Svatovítské varhany.
Proč jsou varhany tak drahé
Právě tento fond stavbu nového nástroje umožnil. Díky sbírce, vyhlášené před čtyřmi lety, bylo možné zadat zakázku na jejich výrobu. Náklady by měly dosáhnout 75 milionů korun, příspěvky od dárců zatím pokrývají necelých 85 procent této částky.
„Lidé se ptají, proč jsou varhany tak drahé, ovšem pokud nejste součástí celého procesu, je obtížné to pochopit. Varhany se nestavějí na pět nebo deset let, ale pro několik generací,“ vysvětluje dcera Gerharda Grenzinga Natali, která se ve firmě stará především o organizaci a finanční zajištění jednotlivých projektů.
„Na výrobu je potřeba spousta různého materiálu, někdy více než 50 rozličných druhů dřeva a velmi kvalitní kůže, kterou není jednoduché najít. Varhany budou vážit zhruba 30 tun a většina z této hmotnosti připadá na kovové píšťaly, z nichž nejmenší mají pět milimetrů a pár gramů, zatímco největší měří sedm metrů a váží 250 kilogramů,“ popsala budoucí svatovítský nástroj.
První pláč třicetitunového novorozence
Jak přesně bude vypadat, musí být jasné do příštího podzimu, kdy tým odborníků plánuje v Praze zkoušku části nových varhan. „Musíme respektovat některé parametry, například aby varhany nezakrývaly rozetu. A druhá strana musí brát ohled například na dodržení vzdálenosti mezi jednotlivými píšťalami,“ upřesnila architektka a designérka Francesca Molinaová.
Pokud půjde vše podle plánu, svatovítská katedrála se nových varhan dočká do dvou let. Téměř šest tisíc píšťal by ji mělo rozeznít v polovině roku 2020.
„První pláč našeho třicetitunového novorozence přichází ve chvíli, kdy dokončíme práci v katedrále, sedíme v přízemí, varhaník vyjde nahoru a poprvé zahraje. To je pro nás samozřejmě velmi emocionální chvíle, protože léta investovaného času, myšlenek, potíží se vracejí v podobě prvního signálu života – prvního pláče,“ těší se na tento okamžik i Gerhard Grenzing.
Varhanami z jeho dílny skončí po zhruba sedmi stoletích dostavba katedrály sv. Víta.
