Beatě Hlavenkové se druhé dítě vyvedlo

Tvorba klavíristky Beaty Hlavenkové se vzpírá zařazení, každý její projekt je však díky tomu jedinečný – platí to i pro nové album Theodoros.

Hlavenková se na něm na rozdíl od svého debutu Joy For Joel představuje jako sólistka, rozdíly bychom ale mohli najít i v celkovém zvuku. Samozřejmě že sólový klavír nemůže konkurovat celé kapele, spíše mám ale na mysli pocit určité jasnosti, průzračnosti novinky, zatímco debut byl čímsi jako opulentní hostinou, kdy po jednom chodu přichází další, ještě bohatší. Theodoros místo toho nabízí krmi spíše prostší, neméně však výživnou.

Nechme ale kulinářských přirovnání a podívejme se na novou desku. Možná by bylo na místě vysvětlit její název, a tím i titulek této recenze. Klavíristka k tomu říká: "Moje první album se jmenuje Joy For Joel a je pojmenováno podle mého prvního syna Mathiase Joela – úžasní hosté, velký zvuk a aranže, muzika ovlivněná moderním jazzem. Po narození druhého syna Theodora Elieho jsem v hlavě nosila nápad, že se mé druhé album bude nějakým způsobem vztahovat k němu. Řecké jméno Theodoros znamená „Boží dar“, stejně jako Mathias v hebrejštině. Když jsem začala skládat, uvědomila jsem si, že Boží dar je pro mne život. Ten se skládá z let, z měsíců, z dnů. Bylo tedy naprosto přirozené, že skladby budou pojmenovány stejně jako kalendářní měsíce."

A stejně jako je každý měsíc jiný, proměňují se i jednotlivé skladby, přičemž očekávat, že půjde o programové zachycení symbolizovaných podob jednotlivých měsíců, není na místě, to by bylo moc jednoduché - a popravdě nic nového. Tak třeba Listopad (přepisuji název skladeb, ale i alba do latinky, na obalu je vše v alfabetě) není nijak melancholicky laděný, naopak, zurčení klavíru by mohlo připomínat spíše jarní tání. Hlavenková mluví o fascinaci písní a její jednoduchostí, našli bychom ovšem i další názvuky, tak třeba z Dubna cítím sympatie ke klavírní tvorbě Bély Bartóka, stejně jako u jiných měsíců třeba k impresionismu.

Beata Hlavenková / Theodoros
Zdroj: ČT24/Animal Music

Říká se tím i to, že byť bývá Beata Hlavenková přiřazována především k jazzu, možná proto, že s jazzovými muzikanty spolupracovala asi nejvíce, album Theodoros jazzové rozhodně není. Ale když už jsem to nakousl, jazzová není ani její spolupráce s Lenkou Dusilovou, ať v projektu Baromantika, či výtečných Eternal Seekers. V každém případě je to ale celkem jedno. Zmínil jsem příklon k písňové formě – znamená to i to, že si dokážu představit jednotlivé skladby, tedy písně, v aranži pro klavír a zpěv, v každém z měsíců se totiž skrývá jasná melodická linka. A pokud jsem úvodem psal o průzračnosti celé desky, neznamená to, že se před vámi rozevře okamžitě ve své úplnosti, i zde se podobně jako u debutového alba s každým poslechem vyjeví další nuance. Pochvalu si vedle skvělé muziky rozhodně zaslouží zvuk (nahrávalo se na klavíru Steinway v sále ostravské Janáčkovy konzervatoře), stejně jako nápaditý a výtvarně čistý obal.

Mimochodem, bude-li mít Beata Hlavenková dalšího potomka, jaké asi bude její třetí album? Nerad bych byl špatným prorokem, troufám si však tvrdit, že přinejmenším stejně tak výtečné jako první dvě…

Vydáno pod