Praha - Činohra Národního divadla v Praze ve večer uvedla absurdní komedii Zahradní slavnost, kterou Václav Havel napsal před půl stoletím. Režie se ujal Dušan David Pařízek, který v nedávné době učinil z Pražského komorního divadla kulturní fenomén. Hlavní roli Huga Pludka vytvořil Martin Pechlát z téhož souboru. Zahradní slavnost patří s Žebráckou operou a Audiencí k nejčastěji inscenovaným Havlovým hrám na domácích scénách.
V uplynulých 23 letech se text dočkal deseti nastudování. Vůbec poprvé uvedlo Zahradní slavnost v prosinci 1963 pražské Divadlo Na zábradlí v režii Otomara Krejči a Jana Grossmana; o rok později zahájila pouť po světových jevištích.
Hra tehdy šestadvacetiletého autora nebyla sice jeho první prací pro divadlo, ale prvním dílem celovečerním. Navázaly na ni jeho další dramatické texty Vyrozumění (1965) a o tři roky mladší Ztížená možnost soustředění, s nimiž je Zahradní slavnost spojována do volného triptychu Havlovy dramatiky šedesátých let.
Psychogram české národní identity
Po listopadu 1989 se do Divadla Na zábradlí slovní eskapády hlavního hrdiny, bezduchého šachisty Huga Pludka ve změti byrokratických klišé vrátily v roce 1996 v nastudování Divadla Na tahu. Národní divadlo uvedlo Zahradní slavnost v květnu 1990 v režii Vladimíra Strniska.
- „Václav Havel jako jeden z prvních rozsekal divadelní jazyk, klasický dialog a experimentoval na naprosto abstraktní úrovni s mezilidskou komunikací, která se podle něj už v 60. letech z politiky vytrácela. Hra dodnes zůstala aktuální, až nebezpečně živá. Příběh přizpůsobivého snaživce, který se prožvaní do lepší společnosti likvidátorů a zahajovačů a požadované mimikry dokáže přijmout tak dokonale, že ho ani vlastní rodiče nepoznávají, je velmi současný,“ říká režisér David Pařízek.
Havlovu hru Pařízek četl jako psychogram české národní identity, jako rozbor malomyslné české povahy v období krize. „Pakliže se nám povede posílit ve vyznění Zahradní slavnosti její nadčasovou kvalitu, nevytvoříme pietní relikt, který by autora a občana Václava Havla nejspíš zoufale nudil, ale zrcadlo společnosti, ve které a pro kterou Havlovu hru inscenujeme.“
Hra pojednává o člověku, který dokonale ovládá formální a bezobsažný jazyk byrokratické fráze. Spolu s jeho lidskou přizpůsobivostí mu to umožní udělat kariéru v ideologickém systému, kde slovo, jakkoli zbytnělé do obludných frází, má moc tvořit skutečnost.
- „Fráze je hlavním 'hrdinou' hry… Fráze osnuje a komplikuje zápletku, posunuje příběh a - odtržena od jedinečné skutečnosti - vyrábí a prosazuje skutečnost novou a vlastní,“ uvažoval o hře divadelní kritik Jan Grossman.
Kromě Martina Pechláta se na jevišti objevují Alois Švehlík, Eva Salzmannová, hostující Roman Zach a Vladimír Javorský, Johanna Tesařová, Jan Bidlas a Jaromíra Mílová.
Více informací na webu Národního divadla.
