Recenze: Fantastická žena hledá znepokojivě transgenderovou identitu

Do filmové kolekce odtabuizovaného transgenderového formátu vstoupila nově Fantastická žena. Činí tak neokázale, bez hypertrofických ambicí, ale s tichou sveřepostí, jež hájí její jinakost.

Transsexualita je látka, za niž se filmové plátno už dávno nestydí a která na ně přinesla i docela zajímavé příběhy. Jenom si vzpomeňte na oscarovou Hilary Swankovou, jak dokazuje, že Kluci nepláčou, Můj růžový život nebo road movie, kterou zažívají dva transvestité a jeden transsexuál v Dobrodružství Priscilly, královny pouště.

A přihodit se dá i Vše o mé matce, tak, jak se o to s námi podělil Pedro Almodóvar, skvělá Hra na pláč Neila Jordana a – protože prakticky všechny zmíněné vyprodukovaly odvážné devadesátky – aktualizujme tenhle stručný přehled ještě nedávno uvedenou Dánskou dívkou s neuvěřitelným transsexuálním „chameleonem“ Eddiem Redmaynem.

Love story, která nedostala šanci

Fantastická žena je sice stále ještě v procesu přeměny ve stylu MtF (Male to Female), ale zároveň pro ni také něco zásadního neodvolatelně končí. Příběh servírky Mariny je příběhem lásky, která nedostala pořádnou šanci, i když to na počátku vypadalo na relaxační romantickou love story. Jenže pak Marinin vyvolený Orlando zemře a na Marinu se zaměří jeho nepřátelská rodina, která jejich vztah považuje za čirou perverzi, i ujetá vyšetřovatelka sexuálních deliktů. A někde v druhém plánu bobtná podezření, zdali Marina vlastně nezavinila jednu předčasnou smrt.

Fantastická žena
Zdroj: Artcam

Na rovinu je třeba říci, že Fantastická žena není fantastický, ale „pouze“ velice slušný, zajímavý a znepokojující malý film o velkých problémech, na nichž se často podílíme již tím, že předstíráme, že o nich nevíme. Proto je dobře, že byla natočena. Neboť znepokojení, které vyvolává, nepramení z Marininy jinakosti, ale z intolerance, agresivity a diskriminace, kterou dává najevo prostředí, jež ji nechce přijmout, protože ji pokládá za zrůdu, a kterým se po velké ztrátě musí sama probíjet k potvrzení své identity. Její (snadno předpověditelný) příběh není složitý, složité je spíše to, jak (a zdali vůbec) se s jeho zdánlivě triviálními, ale současně nemilosrdnými peripetiemi dokáže vyrovnat.

Proč mi to děláte?

Díla inteligentního chilského režiséra Sebastiána Lelia (který je i spoluautorem scénáře) pravidelně oslovují festivalové dramaturgie. A Fantastickou ženou dokazuje, že křehké a potenciálně kontroverzní téma dokáže uchopit empaticky a citlivě, vědom si rizik i vyprázdněných zjednodušení, která s sebou nese.

Fantastická žena
Zdroj: Artcam

Šťastnou ruku měl při sestavování týmově fungujícího castingu, a to zejména v okamžiku, kdy mu tu svoji podala skvělá Daniela Vega, která s titulní postavou absolutně splynula – a tohle je především její film, v němž předvádí poctivé a ukázněné herecké řemeslo. Je kredibilní a kontaktní v širších záběrech i detailech, a když se tiše zeptá „Proč mi to děláte?“, máte pocit, že tuhle otázku položila i za vás. Jejím partnerem je sympatický a zralý kliďas Francisco Reyes, který do snímku vnáší i prvek „ghost story“, a z postav v druhém sledu na sebe nechvalně upozorní hlavně policajtka Amparo Noguera.

Tušené je silnější než obnažené

Kamera Benjamína Echazarrety atmosféricky zachycuje odvrácenou tvář letního Santiaga i lidských povah a nebojí se ani symbolických aranžmá (Marina prodírající se ulicí proti prudkému vichru či nahatá a pozorující svoji tvář v zrcátku, uloženém v klíně). A i když vede objektiv své kamery milosrdně na hranici jen částečně odhalujícího, není úplně snadné některé sekvence odkoukat – neboť tušené je nezřídka silnější nežli explicitně obnažené.

Na druhou stranu je třeba se smířit s tím, že sem tam tu odezní didaktická věta typu „rozloučit se s milovaným je základní lidské právo“ (naštěstí tu takových není mnoho); že je třeba skousnout pár halucinogenních vsuvek, jejichž význam není zcela jasný; a trpělivě vyslechnout závěrečné pěvecké číslo, které je možná až příliš očistné.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Souhlas s natáčením neznamená bianco šek, zaznělo k etice dokumentaristů

Jak správně nastavit vztah mezi dokumentaristy a protagonisty jejich snímků? O etice v dokumentárním filmu diskutovali tvůrci na konferenci, kterou uspořádal letošní festival Ji.hlava.
před 5 hhodinami

Téměř 2,4 miliardy korun. Vláda schválila peníze pro audiovizi podle původního plánu

Státní fond audiovize (SFA) bude příští rok hospodařit s 2,39 miliardy korun, na filmové pobídky půjde jeden a půl miliardy korun, uvedl po jednání vlády premiér Andrej Babiš (ANO). Vláda to schválila podle původního návrhu.
15:31Aktualizovánopřed 6 hhodinami

Fotograf Pinkava vypovídá o lidech i bez lidí

Historicky významná gesta, proměna těla nebo duchovní principy jsou tématem děl fotografa Ivana Pinkavy vystavených v pražské Galerii Václava Špály. Součástí výstavy s názvem Symploké jsou zároveň díla tří zahraničních umělců.
před 6 hhodinami

Ceny za kulturu se udělovaly bez Klempíře a části laureátů, zato s protestem

V pražském Rudolfinu se v neděli předávaly ceny ministerstva kultury a Státní ceny za literaturu a překladatelské dílo. Získali je spisovatel Václav Jamek nebo in memoriam režisér Juraj Herz. Na ceremoniál s omezeným počtem hostů a oproti předchozím rokům bez televizního přenosu někteří laureáti nedorazili. Omluvil se také ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy). Někteří umělci se vůči podobě akce vymezili a sešli se před Rudolfinem.
11:41Aktualizovánopřed 8 hhodinami

Zemřel textař, skladatel a rozhlasový režisér Pavel Žák, bylo mu 85 let

Zemřel textař, skladatel a rozhlasový režisér Pavel Žák. Autorovi české populární hudby, který napsal například texty k populárním písničkám, jako jsou Holky z naší školky či Duhová víla, bylo 85 let. Zemřel v neděli v Praze, uvedl jeho syn Přemysl Žák. Hudebník spolupracoval také s Hanou Hegerovou, Helenou Vondráčkovou, Marií Rottrovou či Karlem Černochem.
včera v 14:09‌‌

Vítězství v Ji.hlavě si vydobyly dokumenty Zářit či Land of Fire

Nejlepšími českými filmy se v sobotu na 30. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava staly snímek Zářit od režiséra Martina Páva, který nahlíží do soukromí lidí lapených v síti společenských očekávání a tlaku na dokonalost, a snímek Nikoly Klingera Land of Fire, jenž skládá vrstevnatý portrét krajiny Britské Kolumbie a vztahu lidí k divočině. Hlavní cenu za nejlepší mezinárodní dokumentární film v kategorii Opus Bonum získal James Longley za film Mohabat.
31. 10. 2026‌‌

VideoDva básníci, dva bohémové. Činoherní klub uvádí zpracování Úplného zatmění

Jejich tvůrčí i milostný vztah trval necelé dva roky. Inspirovali se i táhli ke dnu. Řeč je o bouřlivém vztahu prokletých básníků Paula Verlaina a Arthura Rimbauda, který v divadelním zpracování představuje pražský Činoherní klub pod názvem Úplné zatmění. Hlavních rolí se chopili Viktor Zavadil a Jakub Burýšek, manželku Zavadila jako Verlaina hraje Marta Dancingerová. Součástí inscenace jsou texty inspirované poezií obou autorů, představení zobrazuje i jejich vnitřní světy. „Mísí se v něm surovost s úplnou něhou. Celé funguje ve výrazných kontrastech,“ přiblížila režisérka Anna Davidová.
31. 10. 2026‌‌

Čtenáři mohou dopsat příběhy od známých autorů a podpořit tak ranou péči

Společnost pro ranou péči spouští kampaň Přepiš příběh. Zapojilo se do ní pět autorů z tuzemska, kteří rozepsali své příběhy a nechali je otevřené. Jejich dokončení je na čtenářích, kteří chtějí nejen psát, ale také finančním darem přispět na podporu rodin dětí s postižením. Fiktivní příběhy tak mohou pomoci změnit skutečné osudy.
30. 10. 2026‌‌

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.