Architektura z dob socialismu není vždycky špatná architektura, snaží se upozornit projekt Brutální Praha. Nově i v podobě příručky mapuje přes dvě stovky pražských staveb postavených ve stylu socialistického realismu, brutalismu nebo postmoderny. Dostupná je také na internetu.
Stavby zahrnuté v průvodci vznikly mezi lety 1948 až 1989 a podle autorů často trpí nálepkou „socialistické“. Přitom jsou příkladem kvalitní architektury. Platí to například pro halu hlavního nádraží, která vznikla v sedmdesátých letech ve stylu brutalismu. Dodnes se dochovala spousta původních detailů, mimo jiné dlažba poskládaná do pruhů, které slouží jako navigace pro cestující.
„Typické pro brutalistní architekturu jsou přiznané nosné konstrukční prvky na fasádě. Na hlavním nádraží můžeme vidět obrovský nosník, který nese celou tíhu magistrály,“ upozornila na architektonickou zajímavost spoluautorka průvodce Pavlína Karbanová Krásná.
Bruselský styl zase reprezentuje Parkhotel poblíž Stromovky z konce šedesátých let. Jeden z prvních mezinárodních hotelů s prosklenou fasádou a vzdušnými a minimalistickými interiéry byl ve své době považován za vrchol luxusu. Vedle hostů si ho oblíbili i filmaři, natáčel se zde například seriál Arabela.
V devadesátých letech interiéry prošly přestavbou – do původního stavu je vrátila až nákladná rekonstrukce v roce 2015. „V tomto stavu by tato stavba měla potenciál být kulturní památkou, nicméně nový majitel prohlásil, že mu interiéry nevyhovují, a chystá se je znovu zrekonstruovat v jiné podobě,“ uvedla historička architektury a spolupracovnice projektu Veronika Vicherková.
O památkové ochraně se mluví také v souvislosti s komplexem Transgas. Soukromý investor ho chce zbourat a postavit místo něj budovy s parkovišti. Ministerstvo kultury loni odmítlo budovy ze sedmdesátých let za památku prohlásit, šéf resortu Daniel Herman ale na jaře začal rozhodnutí svých úředníků přezkoumávat. V současné době stále běží správní řízení, a je tak možné, že o památkové ochraně už bude rozhodovat nový ministr.
