Druhým dnem pokračuje v Táboře festival malých a středních nakladatelů Tabook. Návštěvníci se do soboty mohou potkávat se známými spisovateli, ale také objevovat osobnosti současné nezávislé knižní scény. Nemalé místo zabírají každý rok ilustrace a obrazové knihy. Letošní ročník se zaměřuje na humor a satiru a také na polskou tvorbu. „Nechceme dělat obří festival, chceme to udržet na příjemné úrovni, aby se člověk neztratil a mohl absolvovat celý program a nebyl umořený festivalovým šílenstvím,“ uvedl k programu organizátor Tabooku Juraj Horváth.
Jemné chvění, někdy i burácení. Na festivalu Tabook rozbili tábor knižní nakladatelé
Organizátor festivalu Juraj Horváth zve na Tabook (zdroj: ČT24)
Letos jste upřeli mimo jiné zrak na Polsko. Co vás k tomu vedlo?
Téma si nás vždycky najde během roku. Polsko se do festivalu promítlo naprosto přirozeně, protože třeba v oblasti dětské knihy zažívá polská literatura velký rozkvět a také polská reportážní škola se otiskla do našeho prostředí.
Dalším z témat je humor, groteska a satira… Jakým způsobem ho představujete?
Zahraniční ilustrátoři zastupují čtyři odstíny humoru. Newyorský ilustrátor Steven Guarnacci je průkopníkem veselé newyorské postmoderny, výstavu nazvanou Fatherland má ve Vodárenské věži. Vystavujeme i neuvěřitelná díla už zesnulého japonského autora Šinty Čóa. Řekl bych, že jeho humor je hodně český nebo středoevropský. Pak je tu humor, který není znatelný na první pohled, řekli byste, že jeho autor je těžký melancholik, to je případ norského umělce Øvinda Torsetera. Doplňuje je španělský ilustrátor César Fernández Arias.
Jak je humor zastoupen v české literatuře?
Tak velkou figuru jako byl Hašek nebo Poláček, zdá se, nemáme, ale například čtení na festivalu chystá Irena Dousková spolu s Dagmar Urbánkovou, která se pohybuje mezi divadlem, poezií a prací pro děti. Tyto dvě autorky mají, myslím si, opravdu smysl pro humor. Vystopovat se dají i další, například studentský list pro seniory Babylon, který vede svérázným způsobem Petr Placák.
Do festivalu se zapojil i umělec Krištof Kintera. Jak?
Máme na půdě sýpky hradu Kotnov utajovanou výstavu, která se jmenuje Poslední bobr v Čechách aneb Utajované skutečnosti. Hledali jsme ve výtvarném, ale ne v ilustrátorském umění stopy humoru a našli jsme jemné chvění a někdy i burácení.