Divadelní léto pod plzeňským nebem slaví desetiletí. Díky tomu se na jeviště vrací Cenou Alfréda Radoka ověnčená, společensky aktuální hra Davida Drábka Akvabely. Příběh tří kamarádů umí propojit různorodé charaktery protagonistů a okrasné plavání s demokracií.
Recenze: Akvabely Davida Drábka ani po letech neztratily ponor a vtip
Jubilejní ročník přináší – poprvé v historii tohoto open air festivalu – současnou dramatiku. Všechny předchozí tituly čerpaly z historických látek, které jejich inscenátoři s nadhledem modernizovali. Nového nastudování Akvabel se ujal jejich původní režisér Vilém Dubnička.
I představitelé hlavních rolí jsou titíž jako před lety – temperamentní Bronislav Kotiš v roli zásadového intelektuála Pavla, nenápadný Zdeněk Rohlíček coby citlivý Filip a žoviální Michal Štěrba ztvárňující populárního moderátora Kajetána. Tři nerozlučné kamarády ze studií, jejich odlišné povahy i kariéry spojuje synchronizované plavání se suchými a mokrými tréninky. A také kafkovská proměna Filipa, který se postupně stává vydrou.
Chyceni v sítích
V roce 2006 se Akvabely odehrávaly na komorní scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni, současné aranžmá hercům umožňuje rozběh po rozsáhlém pódiu a písčitém prostranství pod ním. Scéna Pavla Kodedy na první pohled upoutá. Nikoli okázalostí, ale promyšlenou funkčností. Řada působivých momentů se odehrává ve vertikálních či horizontálních závěsných sítích, simulujících ladný pohyb ve vodě.
Akvabely plavou pod plzeňským nebem (zdroj: ČT24)
Zmíněné obrazy zvláštní poetikou kontrastují s hlučným světem televizního natáčení, zapojujícího diváky a jejich pěvecké pokusy o zvládnutí karaoke. Další linii vyprávění tvoří poněkud statičtější výjevy domácího života rodiny intelektuála Pavla. Jeho blízcí se cítí být diskriminováni otcovou přísnou nekonzumní výchovou.
Deziluze a bulvarizace
David Drábek je potěšen tím, že jeho čtrnáct let starý text rezonuje přítomností, působí minimálně stejně naléhavě jako v době, kdy si Akvabely dopřál k třiatřicetinám. Akcentoval v nich deziluzi porevolučních ideálů své generace, potřebu vlastní bezpečné ulity, plytkost a bulvarizaci médií.
Na Akvabelách mne baví lehkost, s jakou autor zmíněná témata předkládá, snaživě vyvedené pánské gymnastické výstupy (choreografie Petra Parvoničová), včetně designu jejich sportovních outfitů (kostýmy Lenka Polášková). „Tři muži středního věku řeší své problémy v plavkách. V životě trochu plavou, a tak se synchronizují alespoň ve společném vodním tanci,“ uvádějí tvůrci. Tragikomický příběh vynáší na světlo též osudy jejich manželek, přítelkyň či milenců. Bazén je vskutku zvláštní teritorium, pevně drží vodu i partu pohromadě.
Na další reprízy Akvabel se mohou diváci do Plzně vypravit každý den od 9. do 15. července. Hraje se v centru města na prostranství U Zvonu.