Smělá Láska v hrobě: Přímo se podívej na něhu a smrt

David Vondráček rád tráví volná odpoledne procházkou po hřbitově. Když jednou přelézal rozbořenou zeď starého německého evangelického hřbitova v pražských Strašnicích, všiml si, že z hrobů vylézají lidé. Což ho zaujalo natolik, aby se s nimi hned seznámil. Zjistil, že na hřbitově žije svérázná komunita: bývalý inženýr ropných plošin, výčepní z vyhlášených restaurací… Vondráček se na hřbitov vracel, s bezdomovci se skamarádil a rozhodl se o nich natočit film. Když se pak do sebe nezaměstnaný zedník Jan a bývalá prostitutka Jana zamilovali, bylo jasné, že tu vzniká velmi neortodoxní snímek lásky. Mezi hroby.

Televizní reportér nejprve natočil o životě na hřbitově reportáž. Cítil však, že objevil téma, které utáhne celovečerní film. Časosběrný dokument se natáčel v letech 2007 až 2011. Vondráček s kameramanem Janem Kadeřábkem sledují soužití třiatřicetileté Jany a padesátiletého Jana od prvního oťukávání přes zařizování společného bydlení až po vyhnání ze hřbitova, rozchod a smrt jednoho z milenců.

Na začátku oba hrdinové mluví o tom, že si obstarají doklady a začnou žít lepší život. Jan sní o tom, že se jednou stane na hřbitově správcem. Jenže nikdy není čas zařídit formality, musí se pít anebo je člověku zle. Na druhou stranu nutno říct, že ve chvílích nečekaného vzepětí, kdy se milenci pokusí vrátit zpátky do normality, se jim do cesty staví byrokratická zeď. Občanský průkaz vám totiž vydají, když máte rodný list. Když nemáte nikde nic, vaše vůle překonat bariéru studu a úřadu rychle opadne a rádi se vrátíte do doupěte k láhvi.

Nahrávám video
Rozhovor s Davidem Vondráčkem
Zdroj: ČT24

Z ráje vás vyžene dezinfekční roztok

Ani azyl na hřbitově však nevydrží. Jedna z nejsilnějších scéna zachycuje jakési vyhnání z ráje. Na hřbitově začíná rekonstrukce a zamilovaný pár je donucen opustit hrobku, ve které si zařídil svoje živobytí. Příslušník policie odnáší věci, které jsou pro něj jenom odpadky, ačkoliv pro majitele znamenají mnoho, včetně osobních vzpomínek. „Nekrademe, jenom to vyklízíme,“ říká policista lakonicky. Jana pláče: „Ničí můj domov. To není jejich domov, ale můj,“ zatímco hygienik v bílé kombinéze vystříkává její matraci v hrobce dezinfekčním roztokem.

Sociálně kritické momenty jsou nicméně na okraji zájmu. Podstatný je přímý pohled na lidskou bytost, která se ocitla v naprosto mezní situaci. Mimo rodinu i společnost, na hraně života a smrti. A tohle ostří náhle osvětlí láska, oddanost, něha. S bolestí sledujeme existenciální obnaženost až na kost, na dřeň.

Ohromuje upřímnost a bezprostřednost, s jakou se hrdinové nechávají točit v nejintimnějších okamžicích. Je zjevné, že Vondráček s Kadeřábkem se stali jejich kamarády. Nevidíme tu žádné skrývání ani přikrášlování. I když při některých záběrech bychom za ně byli rádi. Navíc postupně pronikáme i do minulosti obou partnerů. Vondráček trpělivě provádí jakousi osobnostní anamnézu a zlomení hrdinové se dříve či později rozpomínají na zranění, která předurčila jejich pád. Oba se také pokusí navštívit svou ztracenou rodinu a obě bolestné cesty přitom vyklenou překvapivě pevnou dramaturgii příběhu.

Sexuální slast, destrukce, smrt

Láska v hrobě dosahuje závažnosti psychoanalytické studie. Před našima očima se plnočelně zjevují dva základní pudy člověka, eros a thanatos. Potřeby těla se zmocňují duše a slepě stupňují dvousečné napětí. Eros touží po sexuální slasti, thanatos je přitahován destrukcí, sebezničením, smrtí. Na začátku milencům až závidíme jejich nepřipoutanost a otevřenost, když se dostávají do takřka animální polohy. Nakonec se i organické rozpouští v anorganickém, když těla téměř splývají se špínou ulice. A pak prach. Jak říká Jana: „Skončím, jak skončím, to je moje svobodné rozhodnutí.“

I Jan trvá především na své svobodě. Upíjí se sice k smrti, ale posmívá se kopáčům, kteří se podle něj nechávají zotročit, aniž vydělají alespoň tolik, kolik on. „Vydělám si víc, než kdybych pracoval, o jídlo a šatstvo nouze není,“ říká pyšně hlavní hrdina. Je přitom třeba uznat, že jeho zaměstnání není škodné, naopak docela bohulibé: většinu peněz utrží v antikvariátech za staré knihy, které vylovil z popelnic.

Dvoučlenný štáb Vondráček-Kadeřábek pracoval s levnou kamerou, která „se dá dneska koupit v bazaru za pět stovek“. Nekvalitní digitální obraz by tak mohl film hendikepovat. Z technického nedostatku se však podařilo udělat přednost. Kamera je velmi kontaktní, snímá často detaily tváří, což umocňuje intimní a existenciální vyznění. Kamera je pohotová a může doslova vstoupit až do hrobu. Větším problémem je špatný zvuk, který se občas pohybuje na hranici srozumitelnosti. I to ale nakonec posiluje dojem autenticity: když někdo chraptí, tak chraptí, a ne všemu bývá v životě rozumět.

Film vznikal na koleně, soukromě bez distributora a bez větší pozornosti. Pak ovšem zvítězil na nezávislém filmovém festivalu v Římě a posléze získal Zlatého ledňáčka na plzeňském Finále. Britský filmový institut snímek vybral a uvedl na přehlídce v Londýně a na festivalu dokumentů o lidských právech v Glasgowě. Bezprizorního favorita se nakonec ujala Asociace českých filmových klubů, která nyní uvádí film do českých biografů.

David Vondráček
Zdroj: ČT24/Isifa.com

Proč film nebyl v Ji.hlavě?

Snímek nepochopitelně nebyl vybrán na festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Nabízí se vysvětlení, totiž že se na film nikdo ani nepodíval. Jinak výtečná Ji.hlava by měla zpytovat svědomí, proč nechala plavat výjimečné dílo, které se mohlo a mělo stát ozdobou jihlavského festivalu. Z ostatních českých dokumentům nám Láska v hrobě připomene nejspíš Katku od Heleny Třeštíkové. Je to tak v pořádku. Debut Davida Vondráčka se směle, přirozeně a nekompromisně řadí k tomu nejlepšímu, co můžete v kině tento rok vidět.

Láska v hrobě / 2012 / Námět, scénář, režie David Vondráček / Kamera Jan Kadeřábek / Hudba: Stefan Valdobrev / Střih Krasimira Velitchková / Distributor Asociace českých filmových klubů / Zvláštní poděkování věčným snoubencům Janě Chochlačové a Janu Bouškovi / Délka 79 minut

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřel herec Jan Potměšil. Proslavil se rolí ve filmu Bony a klid

Ve věku šedesáti let zemřel ve čtvrtek večer ve spánku po delší nemoci divadelní a filmový herec Jan Potměšil, sdělila ČTK jeho manželka Radka Potměšilová. Herec byl již od začátku 90. let upoután na invalidní vozík. Aktivně se zapojil do sametové revoluce. V posledních třech letech měl Potměšil vážné zdravotní problémy.
07:13Aktualizovánopřed 1 hhodinou

Sorrentino má rád momenty zastavení, říká střihač jeho filmů

Festival Dny evropského filmu se letos věnuje tvorbě italského režiséra Paola Sorrentina. Jak se spolupracuje s oscarovým režisérem, popsal České televizi jeho dvorní střihač Cristiano Travaglioli. Mluvil o přístupu Sorrentina k filmu i o natáčení seriálu Mladý papež.
14. 4. 2026Aktualizovánopřed 11 hhodinami

Historickým městem roku 2025 je Náměšť nad Oslavou na Vysočině

Titul Historické město roku 2025 získala Náměšť nad Oslavou. Cena je odměnou za využití peněz na obnovu památek z programu ministerstva kultury. Ocenění převzal starosta Jan Kotačka (Spolupráce – aktivity).
včeraAktualizovánopřed 15 hhodinami

Zachytil dobu, kdy v Praze „žil divadelní bůh“. Fotograf Koudelka pokřtil publikaci Divadlo

Nejvíce proslul svými Cikány, Invazí a Exily. Počátky kariéry Josefa Koudelky jsou přitom pevně spjaty s pražskými jevišti. Asi nejslavnější žijící český fotograf a jediný tuzemský člen prestižní agentury Magnum Photos ve svých osmdesáti osmi letech osobně představil soubor snímků z 60. let.
před 23 hhodinami

VideoPřed 70 lety přišel na trh první videorekordér

Před 70 lety se začaly používat k záznamu obrazu dvoupalcové, zhruba pět centimetrů široké magnetické pásky. Na trh tehdy přišel první videorekordér. Vynalezla ho americká firma Ampex. Technologie byla určená hlavně pro televizní stanice, časem se ale dostala i do domácností. Přístroj výrazně zjednodušil záznam televizního vysílání. Do té doby se totiž živě vysílané pořady mohly zachycovat jen ve speciálním zařízení na tradiční filmový pás. V polovině šedesátých let se první studiové videorekordéry dostaly i do Československé televize. O podrobnostech této technologie hovořil v 90' ČT24 dramaturg a scénárista filmu Králové videa Petr „Hrošík“ Svoboda. Pořadem provázeli Mariana Novotná a Daniel Takáč.
před 23 hhodinami

VideoGenerace si někdy přestávají rozumět, říkají k proměnám češtiny jayzykovědci

Odborníci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd (ÚJČ) už přes osmdesát let zkoumají vývoj slovní zásoby českého jazyka. Třeba to, jak do češtiny pronikají cizí slova nebo jak mluvu mladých ovlivňuje internet. Vývoj a proměna jazyka je podle nich naprosto přirozená. „V poválečném období měl vliv na češtinu ruský jazyk, v současné době určitě jazykem číslo jedna, který má vliv na češtinu, je angličtina,“ přibližuje Michaela Lišková z oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ. Problém je podle jazykovědců v tom, že někdy si generace mezi sebou přestávají rozumět.
včera v 07:30

Dominanta nad Plzní má prvního kastelána a novou expozici

Zřícenina hradu Radyně ve Starém Plzenci u Plzně má poprvé v historii svého kastelána. Město získalo pozdně gotický strážní hrad postavený ve 14. století za vlády Karla IV. v roce 1920. Zříceninu, zdaleka viditelnou dominantu okolí, chce město za desítky milionů korun revitalizovat, už zadalo studii úprav. V letošní návštěvnické sezoně nabízí památka novou expozici.
15. 4. 2026

Slovenští herci odříkají spolupráci s veřejnoprávní stanicí. Ta mluví o polarizaci

Ve slovenské kultuře pokračuje napětí. Někteří herci se rozhodli nespolupracovat s tamní veřejnoprávní televizí a rozhlasem, vedení stanice hovoří o zbytečném polarizování společnosti. Přetrvávají také výhrady části umělců vůči ministerstvu kultury v čele s Martinou Šimkovičovou. Kritika se dotýká možné cenzury, změn v podpoře umění i personálních čistek.
15. 4. 2026
Načítání...