Pro svou 135. sezonu připravuje Národní divadlo 21 premiér. Na repertoáru zůstane 56 inscenací. V sezoně 2017/2018 vedení baletu převezme od Petra Zusky Filip Barankiewicz, do opery zavítá Bohumil Hrabal a Libuše připomene sté výročí vzniku Československa. Činohra chystá mimo jiné Maryšu v nové interpretaci. Na novinky pozval v rozhovoru ředitel Národního divadla Jan Burian.
Národní divadlo připravuje 21 premiér. Jaké z nich, ze svého pohledu, považujete za zásadní?
Každá inscenace je pro nás stejně důležitá, ale namátkou mohu některé vybrat. Nastupuje nový šéf baletu Filip Barankiewicz, čímž dokončuji obměnu uměleckého vedení a uvidíme několik nových choreografických jmen. Například titul Marná opatrnost od Sira Fredericka Ashtona. V činohře se nejspíše diváci budou na první pohled nejvíce zajímat o novou verzi Maryši a Fausta, kdy nová generace tvůrců má samozřejmě potřebu tato témata interpretovat po svém.
V opeře je premiér celá řada, protože zachováváme provoz jak Státní opery, tak i Národního divadla. Namátkou uvedu Brittenova Billyho Budda v režii Daniela Špinara, José Cura bude režírovat Nabucca, já osobně se třeba těším na Výlety páně Broučkovy a také chystáme nové uvedení Libuše.
Rozšiřujete i nabídky předplatného. Novinkou má být také koncertní řada, souvisí s uzavřením Státní opery?
Částečně ano. Chceme samozřejmě, aby soubor Státní opery plnohodnotně pracoval, a protože z důvodu rekonstrukce budovy se tolik premiér nevejde, snažíme se pracovat i na koncertním uvedení některých děl. Využijeme v příští sezoně například také Forum Karlín.
Jak se vám daří v opeře angažovat hvězdy světového formátu?
Máme za sebou úspěšné vystoupení tenoristy Beczaly v Rusalce, chystá se k nám dirigovat Plácido Domingo, který přiveze vítěze své pěvecké soutěže z celého světa. S pěvkyní Editou Gruberovou jsme už absolvovali velice úspěšné turné v Japonsku a chceme ji v Normě, jedné z jejích mistrovských rolí, předvést také českému publiku.
Na adresu činohry ND se občas snáší kritika, že na první scénu je příliš alternativní, ať už výběrem titulů nebo zpracováním. Nezapomíná ND trochu na konzervativního diváka?
Čísla o tom nesvědčí. Inscenace, které hrajeme v historické budově ND, jsou buď úplně vyprodané, nebo téměř vyprodané. Z těch posledních například Manon Lescaut, Pýcha a předsudek. Nyní z klasického repertoáru nasazujeme Maryšu. Interpretována bude samozřejmě podle toho, jak dneska svět a divadlo cítí generace třicátníků. Ale to v Národním divadle není nic nového, to se děje od jeho vzniku.
Jaký by měl být mix klasického inscenování a nového pojetí?
Divadlo je rozevřený vějíř tolika estetických možností, že se to těžko definuje. Lepší by bylo říct, že se snažíme nedestruovat příběh, nedestruovat vyprávění, nechat základní smysl díla tak, jak je navržen. Myslím, že příští sezona je zajímavá tím, že nabízí nadprůměrný podíl současných dramatických i hudebních předloh, uvedeme například úplně novou operu o Bohumilu Hrabalovi.
Jsme instituce, na kterou jsou kladeny oprávněné požadavky, abychom se také starali o novou tvorbu, a zároveň jsme divadlo, do něhož přijíždějí lidé z celé republiky, třeba jen jednou za rok, a pro ně ta nabídka musí být také dobrá. Právě proto je třeba říct, že náš repertoár nejsou jen premiéry, jsou to i inscenace, které se drží na programu dlouhá léta.
