Studio Švandova divadla uvedlo ve světové premiéře titul Slušný člověk. Volné adaptace filozofující novely Obyčejný život od Karla Čapka se autorsky i režijně ujala Martina Krátká. Hlavní role ministerského drážního úředníka je jako stvořená pro jeho představitele Miroslava Hrušku.
Přesvědčivě lidského průvodce dějem jedné běžné životní historie doplňují partnerské figury v podání Bohdany Pavlíkové, Marka Pospíchala, Petra Buchty a Anny Glässnerové či Martiny Krátké. Díky těmto epizodickým výjevům s matkou, manželkou, otcem, strážníkem, přednostou stanice, básníkem, sousedem a týranou dívkou se vypravěčský monolog zvolna proměňuje v dramatické divadelní situace. Jediný Petr Buchta se mi zdál příliš exaltovaný.
Slušný člověk vznikl jako druhý díl trilogie autorských her dramaturgického cyklu Intimita, Anonymita, Agresivita. Oslava zdánlivě bezejmenné osobní pouti tak spolu s Čapkem upozorní na jedinečnost a neopakovatelnost každého lidského osudu. „V případě Obyčejného života jde o vhled do duše obyčejného člověka. A to je také téma, kterému se v inscenaci věnuji – obnažení lidské bytosti,“ vysvětluje režisérka.
Život v jednom kupé
Tempo inscenace se postupně zvyšuje od vybavování si dávných zážitků po téměř pekelný rej myšlenek před odchodem z tohoto světa. Celý příběh je vystavěn v jediném železničním prostředí, scénografie Lucie Labajové si zcela vystačí s vybavením kupé. Vlak se zde stává transformačním pohybem vpřed po dané trase a zároveň autentickým prostorem autory zvolených setkání.
Mumraj peronu života píše dekadentní poezii, která nás vyčerpává. Stěžejní rekvizity – kufry různých velikostí – inspirují svými obsahy, dokreslují probíhající situace, stejně jako scénická hudba Oty Balage. Úředník XY vzpomíná na dětství, gymnaziální studia, lásky, objevování Prahy a své mladické texty, na počáteční i konečné profesní ambice. Jevištní schéma oživlých memoárů funguje, každodennost nastoluje idylu domova a rekapitulaci.
Vyváženost mechanického běhu dění střídá napětí v závěru kompozice, kde účinkují hrdinova alter ega, znázorňující potlačenou negativitu, slabosti, omyly a touhy. Přesto vnímáme stále stejnou solidní personu, nezidealizovanou bytost z masa a kostí. „Nalézám kus štěstí v tom, že se pan Čapek zabývá slušností, protože je jí jako šafránu, a za to jsem moc vděčný, že se mohu dotknout takové věci i v dnešní době plné experimentů,“ svěřil se hlavní aktér kusu.
Slušného člověka můžou diváci potkat ve Švandově divadle při druhé repríze 27. února.
