Hra podle scénáře a v režii Dodo Gombára Baťa Tomáš, živý se ve Zlíně hrála dva roky, do března 2016. Nyní Tomáše, zakladatele světoznámé značky, na jevišti střídá Jan Antonín – stejně jako v životě, kdy se po smrti svého nevlastního bratra ujal vedení zlínských obuvnických závodů. I on měl své vlastní vize.
Fyzicky herec Rostislav Marek svému předobrazu podobný není, naopak až dokumentární přesnost se snažili tvůrci zachovat v tom, co Jan Antonín a další postavy říkají a dělají. „Dvě třetiny textu jsou věty z dopisů, archivních materiálů, dokumentů, autentických výpovědí,“ upozorňuje režisér Patrik Lančarič. I autor hry Peter Pavlac je Slovák – zlínské divadlo si proto od nich slibuje nezaujatý pohled na dosud nejednoznačně přijatou osobu Jana Antonína Bati.
„Soud ho omilostnil, veřejnost ne“
Ten po převzetí firmy dopomohl k dalšímu rozmachu baťovského impéria, jeho velké plány mu ale přetrhla válka. V červnu 1939 odjel z Československa a přes intermezzo ve Spojených státech se usadil v Brazílii, kde v polovině 60. let i zemřel. „Dokázal tam vybudovat ještě čtyři města. Taková nezlomná vůle a síla,“ obdivuje Baťu režisér Lančarič.
Tehdejší Čechoslováci na někdejší zlínskou osobnost ale pohlíželi trochu jinak. Vnímali ho jako zrádce a kolaboranta. „Byl omilostněn až v roce 2007 našimi soudy. Veřejností ale, myslím si, omilostněn dosud nebyl. Tuto chybu je třeba napravit,“ domnívá se Rostislav Marek.
Ve Zlíně uvádějí hru o Janu Antonínu Baťovi
Autora hry Petera Pavlace proto mimo jiné při psaní zajímalo, proč Baťa československou exilovou vládu za druhé světové války podporoval tajně. Inscenace Já, Baťa s ironií vyvrací i další, v tomto případě docela neškodný mýtus – o Janově pojízdné šéfovské kanceláři. Divadelní scénu tvoří její věrná kopie, hlavní hrdina do ní ale nevstoupí. Ani v té skutečné ve zlínském mrakodrapu totiž nikdy žádný Baťa neseděl.