Když Němci v roce 1940 vtrhli do Francie, měli vojáci wehrmachtu k dispozici 35 milionů dávek pervitinu. Fakt, že drogy ve třetí říši byly využívány nejen k povzbuzení vojáků, ale neobešel se bez nich ani Adolf Hitler, popsal ve své knize Totální rauš německý novinář Norman Ohler. Studii, která vyšla před nedávnem v českém překladu, i závislost nacistického vůdce na drogách přiblížil také v rozhovoru pro Českou televizi.
Jak se zakázaná droga mohla stát doporučovaným podpůrným prostředkem?
V okamžiku, kdy se nacisté dostali k moci, v roce 1933, tak jako první vláda na světě přijali tvrdá protidrogová opatření. Do koncentračních táborů zavírali lidi, kteří brali drogy. Takže je vlastně ironií osudu, že v roce 1937 jedna z berlínských firem začala prodávat přípravek nazvaný pervitin. Byl to přípravek proti únavě – tak jako bychom dneska pili kávu. Byl to velmi populární přípravek mezi lidmi, užívání pervitinu bylo běžné.
Testy navíc prokázaly, že pod vlivem pervitinu mají lidé menší strach a nepotřebují tolik spánku. A armáda usoudila, že je to to, co vojáci potřebují. Ve velkém, pro tisíce vojáků, používala německá armáda pervitin při napadení Polska a pak i v květnu 1940 při obsazení Francie. Oficiálně bylo mezi jednotky distribuováno 35 milionů balení pervitinu.
Kde jste tak podrobné údaje získal?
Vycházel jsem z informací Německého federálního archivu. Disponuje materiály o tom, jakým způsobem byl pervitin v armádě používaný, jak byla organizována jeho distribuce, kolik tablet bylo objednáno, jak byly distribuovány. Všechno tohle je velice dobře zdokumentováno.
A co sám vůdce? Byl prý abstinent a nekuřák, jak se s tím slučovalo užívání drog?
Měl jsem možnost vidět zápisky jeho osobního lékaře, doktora Theodora Morella, který si každodenně zapisoval, co Hitlerovi podával. Důležitou součástí nacistické propagandy byl neposkvrněný obraz Adolfa Hitlera: Hitler nepije alkohol, nekouří, dokonce ani nepije kávu. Byl vždy prezentován jako abstinent bez osobního života. Můj výzkum ale dokládá něco jiného.
Se svým osobním lékařem, Morellem, se poprvé setkal v roce 1936. On byl expert na vitaminové injekce a Hitler si je oblíbil. V roce 1941, když Německo vstoupilo do války se Sovětským svazem, Hitler onemocněl, měl vysoké horečky. Požádal tedy Morella, aby mu dal něco silnějšího. Aplikoval mu dávku hormonů, něco jako doping. Hitler tedy mezi lety 1941 až 1943 bral více a více hormonů a steroidů. Vitaminy už mu nestačily. V roce 1943 poprvé užil eukodal, silný opiát. Před setkáním s Mussolinim se totiž cítil velmi špatně, byl depresivní, Morell mu tedy podal eukodal – a od toho dne bral větší a větší dávky opiátů. Dostal se pod jejich naprostou nadvládu.
