V Československu dvacátých let vrcholil kubismus a expresionismus, ale sochař Jaroslav Horejc šel vlastní cestou. Jeho práce byla označena za vrchol českého art deca a doceněna až zpětně. V Galerii hlavního města Prahy se nyní dočkal první souborné výstavy.
Na mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži roku 1925 získal Jaroslav Horejc Grand Prix a jeho skleněné poháry putovaly do významných sbírek světa. „Vytvářel je v průběhu celé první poloviny dvacátých let dvacátého století a vynikají svým sochařským pojetím, to byla novinka a jeho přínos,“ říká historička umění Martina Lehmanová.
Vzory minulosti
Reliéfy, lustry nebo vázy tvořil pro Prahu, Ženevu i další metropole. Cítil se ale především sochařem. V době dynamicky bující moderny však jeho dílo zůstalo v pozadí. „Raději hledal inspiraci v dávno zaniklých civilizacích Středomoří a Egypta, nacházel si svou cestu a své vzory v dávné minulosti lidstva,“ vysvětluje kurátorka Olga Malá.
Až na konci devadesátých let dvacátého století je dodatečně zařazen na špičku českého dekorativního umění. Výstava Jaroslav Horejc (1886 až 1983) s podtitulem Mistr českého art deca znovu objevuje jednu z nejpozoruhodnějších osobností českého sochařství.
Navrhl filmového golema
Jeho práci přitom zná široká veřejnost, ačkoli o tom možná neví. Jeho socha „Odpočívající“ stojí na pražské Štvanici, socha „Dívka s amforou“ zdobí Kampu. Horejc navíc navrhl figuru golema pro filmy Císařův pekař a pekařův císař režiséra Martina Friče. Právě přelomový masivní tvar mytické postavy zůstal v paměti lidí dodnes nejsilněji.
O tvorbě Jaroslava Horejce dosud nevyšla žádná literatura. Výpravná publikace k současné výstavě, která potrvá do ledna, je tak zároveň první souhrnnou knihou o jeho díle.
