Recenze: Pedro Almodóvar ženám rozumí

Empatie a vhled, s nimiž oscarový režisér a scenárista Pedro Almodóvar (Vše o mé matce, Mluv s ní) nahlíží do ženského světa, jsou stejně intenzivní jako jeho talent vyprávět příběhy, které se v něm odehrávají. Dokázal to i ve svém nejnovějším filmu Julieta.

V komorní ženské zpovědi se vrací tam, kde se cítí dobře a kde to také nejlépe umí. Jako by se lekl, kam až se zřítil se svým posledním úletem, nevkusnou, nudnou a v zásadě blbou gay ptákovinou Rozkoš v oblacích, a pochopil, že spíš nežli ujetý komediální bizár mu sluší dramata, která prožívá v kůži silných i slabých, zraňujících i zraňovaných žen, v jejichž životě je vždy něco zneklidňujícího a osudového, o čem se jim nehovoří lehce. A tak to řekne za ně.

Tak jako v případě Juliety, osamělé ženy, pro niž je zpáteční adresa na obálce dopisu od její dcery příslibem naděje, na kterou tak dlouho čekala. Sedí v protisvětle, měkce snímaném vynalézavou, (a jak bývá u Almodóvara zvykem) sytě barevnou kamerou Jeana-Clauda Larrieua (který dobře ví, že na rozdíl od Kieslowskeho platí u Almodóvara dvě barvy – červená a bílá), a píše své dceři dopis o svém (i jejím) životě. Chce jí v něm říci všechno, co jí dříve nebyla schopna sdělit, protože byla ještě moc malá, způsobovalo jí to příliš velkou bolest a možná také proto, že se za to také tak trochu styděla.

Zbav mě mých vin!

I takto (v kontextu s titulkem jiného jeho filmu Spoutej mě!) by mohl znít název posledního Almodóvarova opusu, který je oslovující tím, že se zabývá pocity, jež někdy zažil každý z nás, jako je bolest z odloučení, smutek ze životní ztráty, deprese vyvolaná samotou a pocitem viny či alespoň stopově přítomná naděje na odpuštění.

3 minuty
Rozhovor: Múzy z filmu Julieta ve Varech
Zdroj: ČT24

Jednoduchý příběh se odvíjí na bázi přehledného narativního konceptu, kdy je úvodní reál střídán sérií retrospektivních flashbacků, intimních, nespoutaných a namnoze symbolických, jako je divoké milování mladé učitelky klasické literatury Juliety a rybáře Xoana v nočním vlaku do Madridu, prolnutého obrazem jelena, uhánějícího sněhem za oknem vagonu. Jejich epizodičnost postupně skládá mozaiku celkového obrazu, jehož postavy vám nejsou lhostejné, a v kombinaci se soundtrackem Almodóvarova dvorního skladatele Alberta Iglesiase to nemá chybu.

Možná je Julieta méně silná a odolná nežli jiné Almodóvarovy hrdinky, ale není proto méně výmluvná. K její přesvědčivosti hodně přispěl tradičně přesný casting, v němž dominují dvě herečky, které se o její postavu podělily. Mladá, dychtivá a jiskřící Adriana Ugarteová a zralá, unavená a vyhořelá Emma Suárezová. Jejich výkony i způsob, jakým si postavu předaly, je bezchybný a skvěle je doplňují i postavy z druhého sledu, jako je Daniel Grao, Darío Grandinetti, Inma Cuestaová nebo dávný Almodóvarův objev Rossy de Palmaová.

Julieta je spíše melodrama nežli čistokrevné drama, má podobu psychologické, almodóvarovské road movie skrytými zákoutími ženské duše, jež je nabité spoustou až příliš excitovaných emocí, působivými hereckými výkony, dokonalým vizuálem a jistou režií. Jako jedna z Almodóvarových žen na pokraji nervového zhroucení vás Julieta sice neuzemní, ale osloví a postupně vtáhne do svého příběhu.

Do filmového světa byla uvedena v Cannes a poté, co si odskočila do Karlových Varů, konečně přichází do našich kin. Nezapomeňte na ni!

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
včeraAktualizovánopřed 2 hhodinami

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
včeraAktualizovánopřed 6 hhodinami

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025

Čtení provází fantazie i nešvary, ukazují v Brně divadlo a výstava

Knihy se staly tématem hned dvou kulturních novinek z Brna. Jak inscenace pro děti Berta mezi řádky v divadle Polárka, tak výstava Člověk čtoucí v Památníku písemnictví se snaží návštěvníkům ukázat, jak je literatura v lidském životě důležitá. A také prozrazuje, že některé čtenářské nešvary se nemění ani po stoletích.
17. 4. 2025

Chrám Hagia Sofia čeká velká rekonstrukce, má odolat i zemětřesení

Jedna z nejznámějších sakrálních staveb světa, istanbulská Hagia Sofia, má před sebou jednu z nejrozsáhlejších renovací ve své dlouhé historii. Turečtí experti chtějí opravit a zpevnit její kupole tak, aby lépe odolaly případnému zemětřesení. Patnáct set let starý kostel přeměněný na mešitu patří k nejnavštěvovanějším památkám. Otevřená veřejnosti má zůstat i během stavebních prací.
16. 4. 2025
Načítání...