Ve Vídni odhalili pamětní desku Josefu Hlávkovi (1831–1908). Český architekt, stavitel a mecenáš se podílel například na budování vídeňské Ringstrasse či Rezidenci bukovinských metropolitů v ukrajinských Černovicích, která je zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO. V Praze inicioval vznik předchůdkyně Akademie věd.
Talent a píle. Josefa Hlávku ve Vídni připomíná pamětní deska
„Společné kořeny, naše společná historie a naše společné hodnoty, které sdílíme, nelze vyloučit. Naopak, jsou stále přítomny v obou hlavních městech, a to je dobrá věc. Josef Hlávka nebyl jen architekt a stavitel, ale byl i patronem a mecenášem řady institucí. Byl to člověk, který svými činy a svou usilovnou prací zanechal nezapomenutelný odkaz pro budoucí generace,“ uvedl český ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) při příležitosti odhalení desky. Aktu na vídeňském Opernringu se účastnil také starosta a zemský hejtman města Vídeň Michael Häupl.
Rozhovor s Ivanem Wilhelmem
Osobnost Josefa Hlávky přiblížil v rozhovoru Ivan Wilhelm, předseda dozorčí rady nejstarší české nadace Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových.
Josef Hlávka byl významný architekt 19. a začátku 20. století – jak významný je jeho architektonický odkaz z dnešního pohledu?
Josef Hlávka je u nás možná i trochu nedoceněný. Byl opravdu významným stavitelem i architektem, realizoval především svoje vlastní projekty, ale také projekty jiných. Sám ve své kanceláři zaměstnával v jednu dobu na 14 architektů. Podle dochovaných zdrojů je možné dnes spolehlivě říci, že ve Vídni postavil více než 140 budov, z nich celou řadu velice významných. Jeho stavby mají velké rozpětí – od levných činžovních domů až po honosné budovy, jako je například Dvorní opera ve Vídni.
Kde bychom našli další jeho díla, která si zaslouží pozornost?
V Černovicích na Ukrajině postavil ještě kromě Rezidence bukovinských metropolitů arménsko-katolický kostel. Je známkou jeho typického pojetí sakrálních staveb. V Rakousku jsou Hlávkovy stavby především ve Vídni, k níž měl velmi blízký vztah. Vystudoval tam Akademii výtvarných umění, také tam pracoval u Františka Šebka, významného architekta a stavitele českého původu. V Praze je jeho dílem Zemská porodnice na Karlově u Apolináře, i když, pravda, musela být z praktických důvodů mnohokrát přestavěna.
Čím to, že se jako architekt prosadil poměrně mladý? Souvisí to s jeho pracovním vypětím, v jehož důsledku ve svých 38 letech dočasně ochrnul?
Zaprvé byl velmi talentovaným člověkem, zadruhé se u něj talent snoubil s nesmírnou pracovitostí. Když se do nějakého díla pustil, byl mu naprosto oddán a ze všech možných sil se snažil, aby bylo realizováno v maximální kvalitě. Dnes vysvětlujeme studentům, že píle a talent jsou dva naprosto nepominutelné atributy, které člověk, chce-li uspět, musí mít. U Hlávky bylo spojení těchto vlastností zcela nebývalé. Sám například kontroloval své stavby, protože při vzdělávání prošel od pomocného dělníka na stavbě přes učně a mistra až po stavbyvedoucího, takže rozuměl všem těmto profesím.
Byl také mecenášem a politikem. Zaznamenal úspěch i v těchto dalších oblastech?
Pokud jde o politiku, nejdříve se stal členem dolní komory Říšského sněmu ve Vídni za staročechy a poté byl císařem jmenován doživotně členem horní komory. Myslím, že za celou řadu věcí, jako bylo založení České akademie věd, slovesnosti a umění, můžeme vděčit právě jeho odhodlání.
Více o Josefu Hlávkovi prozradí přednáška historika Jiřího Pokorného, kterou web ČT24 zaznamenal v roce 2013: